život ve fázích

   "tahle kniha ti změní život!" řekla mi Johanka Rybárová na kurzu výroby přírodní kosmetiky, když jsem se jí při občerstvovací pauze očima hrabala v knihovně a narážela na jeden knižní skvost za druhým, včetně knihy Cyklická žena. měla jsem na ní spadeno už delší dobu. po těchhle slovech jsem v ní přestala listovat a rozhodla se, že si jí bez ohledu na cenu koupím a přečtu.
   přišla v knižním balíčku s dalšími pěti knihami, ale přišla na řadu první. během jedinýho večera jsem zhltla prvních 80 stran a zažila přitom mnoho aha momentů, kdy se mi v hlavě urovnalo povědomí o mnoha vnitřních opakujících se prožitcích, věci začaly mít logický vysvětlení a všechno, co se mi průběžně děje, co prožívám, najednou začalo dávat smysl.
   vlastní cyklicitu lze aplikovat na cokoliv. třeba na psaní blogu. mám chvíle, kdy píšu o pocitech, popisuju svý aktuální rozpoložení, to, jak vnímám přítomnost, emoce a postřehy plynule přepisuju do řádků. všechno má romanticky melancholickej nádech. cejtim se bejt víc sama se sebou. jindy mám chuť si věci zorganizvoat, plánovat, urovnávat, vymejšlím strategie, co a jak dělat, a nejlepší je, když to můžu sdílet se všema kolem. jsou to články, ve kterejch přemejšlím nad tím, co je dobrý, co bych měla dělat jinak, co bych měla změnit. píšu jeden článek za druhým, a pak následujou dny, kdy si říkám, jestli jsem to nepřehnala. jestli je tohle zrovna to, co chci zveřejňovat. jestli chci tímhle způsobem vést svůj blog. přece ta původní idea byla trochu jiná, ne? možná něco upravím. něco smažu, a všechno je zas v pořádku. pro tuhle chvíli.
   nikdy by mě nenapadlo, že všechny ty osobní změny souvisejí s menstruačním cyklem. že to, co jsem si ve čtvrtek horlivě naplánovala na sobotu, se změní prostě a jednoduše proto, že se přehoupnu do jiný fáze a ztratím sílu na cokoliv.
   v rámci mý cesty k sebepřijetí a sebelásce je tahle kniha, tohle úžasný zjištění, naprosto klíčový. protože umět vnímat sebe sama je to nejdůležitější. nefungujeme lineárně, jako muži. měníme se ve fázích, který přicházejí a odcházejí, jako příliv a odliv. mění se nám energie, myšlení, vnímání, chování. přijetí týhle skutečnosti je velkou úlevou a vlastně něčím, co mi může pomoct v osobním rozvoji.
   bejt ženou neni vždycky jednodouchý. pro nás samotný, ale i pro okolí. vědět, jak vlastně funguje naše tělo, nám může pomoct si život líp organizvoat a plánovat, abychom jím proplouvaly s lehkostí a nenuceností. nejsme stroje a neměly bychom ingorovat vnitřní pocity. nezahánět únavu kávou, když nám tělo říká, že chce odpočívat. nerozcházet se se svým klukem v období, kdy se nám zdá, že je v tom vztahu (a vlastně ve všem) úplně všechno špatně. jednou je líp, jindy hůř a vlatně mě napadá, že nejenom ženy jsou cyklický. příroda i celej vesmír má svý zákony, svý opakující se cykly, svý pravidla, kdy věci jsou tak, jak jsou.