středa 13. září 2017

zářijové probuzení

   letní dny jsou nenávratně pryč. a mě to vůbec nemrzí. přišel čas, kdy se dny nenápadně krátí. ubývá světla, jasu, ubývá energie nám, i přírodě kolem. přišel čas, kdy mě chladno nutí hřát si promrzlé ruce o hrnek vroucího zázvorového čaje. srytá pod lehkou, avšak příjemně hřejivou dekou dovezenou ze vzdálených finských končin, držím v ruce knihu a tiše obracím stránku za stránkou. hltám věty, odstavce, a nořím se do děje příběhu. pohltilo mě, stejně jako každý podzim, kouzlo mýtů, severských zemí, ale i vlídného domácího prostředí, tepla a pohodlí, zázemí, ve kterém se můžu před neduhy podzimu schovat a zakousnout hruškový koláč.
   dospěla jsem k četbě fantastických příběhů od Tolkiena. ve zfilmovaných verzích jsem si oblibu nikdy nenašla, ovšem přečíst si knihu mě láká. vybrala jsem si Hobita a Silmarillion a nedočkavě čekám na příchozí balíček. objednala jsem si i Hygge v podání Meika Wikinga, to aby toho útulna bylo ještě o maličko víc. a jelikož budou podzimní večery dlouhé, těším se i na dvě knihy o psaní. jednu od Stevena Kinga, od něhož jsem dříve žádnou knihu nikdy nepřečetla a druhou od Murakamiho. psaní je moje vášeň, je pro mě nejjednodušší formou vyjádření pocitů i myšlenek a byť jsem ve své minulosti nad psaním knihy neuvažovala, tak mě téma zajímá. nevím, jestli jde o skromnost, nízku sebedůvěru nebo respekt k opravdovým spisovatelům, umělcům, u nichž psaní je jejich podstatou a přirozeností, na psaní knihy jsem nikdy nepomyslela. a ani jsem psaní v určité formě nikdy nezkoušela. psaní povídek, příběhů, úvah. kromě školních prací jsem se tím nikdy nezabývala. píšu ledabyle co mě napadne, často v zoufale neúnosné kvalitě, věty nemají smysluplný slovosled ani spisovnost a jsem si toho vědoma. pokud zrovna nepíšu článek, vůbec se nad tím, co píšu, nezamýšlím. písmenka  se před kurzorem objevují závratnou rychlostí, snažící se vyrovnat plynulosti vlastních myšlenek.
   pokouším se osmělit. zimu já nemám ráda, ale stala se pro mě výzvou. a tak se s psaním seznamuju trochu jinak. nemusí být jen zvracením myšlenek a tišícím prostředkem pro ztrápenou mysl. ve skřini mi leží mnoho krásných sešitů a bloků a je čas zapojit kreativitu a tvořit. vymýšlet si, zaznamenávat zajímavé, zvěčňovat prchavé mžiky, které život přináší.