jak jsem minule slíbila, v blogování opět pokračuji, jen tentokrát na jiné adrese. měním místo působiště a maličko měním i obsah blogu.
na adrese https://eladanistories.blogspot.com/ jsem zveřejila svůj úvodní článek a další budou následovat. prosím tak všech mých 5 followerů, nechť si přepíšou adresu mého blogu :)

   už nějakou chvíli mnou cloumají jemné vnitřní pohnutky, naznačující, že bych se k psaní ráda vrátila. než abych se však do toho vrhla střemhlav a bez rozmyslu, nechávám představy jemně našlapovat kolem a otevírám náruč potenciální inspiraci. hrubý náčrt v hlavě mám, ale vyobrazení jednotlivých odstínů zatím chybí. vzpomněla jsem si na svůj článek z loňského léta, který mluví za vše, co mám právě na mysli. už tehdy jsem věděla, že má blogerská tvořivost potřebuje změnit směr. nic (moc) jsem pro to tenkrát nepodnikla. a to je možná i důvod, proč jsem tento příběh, byť s otevřeným koncem, ukončila.
   chystám se tedy začít znova a trochu jinak. ústředním tématem mého blogu bude příroda a náš život v souladu s ní, v harmonii s dnešní dobou. vrátit se na stromy je nemožné, ale přilblížit se k tomu, co je přirozené a pro nás i naši planetu zdravé, je naopak nezbytné.

19/12/2018
   do Švédska ani do Finska jsem letos nejela. auto jsem si nekoupila. zdravě jsem každej den nejedla, 30 novejch podniků jsem určitě nenavštívila a 50 knih přečíst nestihla. přes to jsem si tenhle rok neskutečně užila!
   nemám tušení, co od roku 2019 očekávat a vlastně je to fajn. nechám se překvapit, co nový rok přinese. nemám chuť nic měnit, nemám náladu si nastavovat limity a cíle a není nic, co bych chtěla zlepšovat. jsem spokojená.
   toužila jsem ve svém životě po harmonii. pochopila jsem, že harmonie není synonymem pro zenový klid, úsměv a bezkonfliktní mezilidské vztahy. jde o vyvážení protikladů, o vybalancování čehokoliv. harmonický vztah neznamená stoprocentní souznění dvou spřízněných duší, ale schopnost spolu být.


19/02/2019
   nový rok začal krásně a krásným zůstává. mnoho se změnilo.
nová práce.
nový vztah.
nové auto (nakonec přeci jen!)
a díky tomu všemu došlo i k překopání některých starých rutin, návyků a myšlenkových vzorců.
nemám chuť ani čas číst knihy.
bojuju s brzkým ranním vstáváním, předjarní únavou a mrazy.
užívám si víkendy v sauně, filmy v posteli a snídání lívacnů s jahodami (ach ty sladké začátky!)
a jelikož nemám počítač, nepíšu a ani nebudu. na čas. splatím auto, zajedu si na dovolenou nebo na dvě, pak koupím notebook a začnu odznova. někde jinde, nějak jinak. tento prostor nechám žít ve stínu své vlastní minulosti a budu sem s hořkosladkou nostalgií chodit vzpomínat.