2018/05/16
bezkonkurenčně nejlepší kniha
příběh je promyšlený, od začátku do konce se postupně odkrývá stále víc ze života a povahy hlavní postavy Anny, občas se čtenář může nechat nachytat tím, o čem čte, protože všechno přece může být úplně jinak. tyhle hry s Anninými vlastnostmi, úhly pohledu, kdo je kým a s tím, jak se které věci mají, což nemusí být okamžitě jasné, mě neskutečně bavily. normálně zvažuju, že si tu knihu přečtu okamžitě ještě jednou, jen tak, čistě pro potěšení z četby.
autorka je o dva roky starší než já. kniha je její prvotinou a byla nominována na Magnesii Literu za prózu. nevyhrála. ale měla!
hned po její knize jsem rozečetla Selský baroko od Jiřího Hájíčka, který za ní tu Magnesii Literu v roce 2006 dostal. a musím říct, že je to po těch Lapačích fakt nuda.
2018/05/14
nesnesitelná lehkost nicnedělání
vaše objednávka byla odeslána. devět novejch knih na cestě. desátou jsem dostala už před víkendem. ta moje netrpělivost. co bych jinýho dělala? četla Lawrence Durrella, víc zmatená než fascinovaná jeho kompozicí vět? tvořila věty pro vlastní imaginární knihu když v noci spím? zpívala si I´ve got no roots, zatímco medituju nad červenou barvou a energií karneolu a snažím se uhodnout, jestli pojem jógový dech je to jediný, co o józe ví? (...) pořebuju ty knihy. každá z nich je malou kompenzací za další event, kterýho se nezúčastním.
kromě toho že jsem netrpělivá, zjistila jsem taky, že nedělat nic je zatraceně těžký. nedělat opravdu vůbec nic. jenom sedět nebo ležet a mít otevřený oči, nic víc. nevydržim to ani minutu. hlavou mi šrotuje byť omezenej, ale přesto výběr několika možností, co dělat, a nakonec ani nevím, co dřív. a když se pokusim přece jenom nevybrat si z toho nic a jen tak prostě bejt a odpočívat, nakonec se přistihnu, jak si alespoň prohlížím náramek na ruce nebo pihy na těle a po chvíli zcela automaticky sahám po první věci co leží nejblíž (většinou mobil) a jsem zase tam, kde jsem byla. neumim nedělat nic. zkuste si to taky. schválně jak dlouho vydržíte.
2018/05/08
Skoncovat s Eddym B.
narazila jsem ale na novou knihu, kterou jsem si potřebovala okamžitě přečíst. Skoncovat s Eddym B. po dlouhé dobé něco trochu jiného, zajímavého. nový výtisk, úžasná vůně papíru - hurá do čtení. ani ne za den jsem knihu zdolala.
drsný příběh z dětství samotného autora. výpověď o tom, v jakém prostředí vyrůstal, kdo a jací byli jeho rodiče - lidé, kteří ho vychovávali, jací byli jeho sourozenci a ostatní lidi na vesnici. místy jsem kroutila hlavou nad tím, jak moc může lidská inteligence degradovat, nicméně - člověka tvoří společnost a prostředí, ve kterém žije a pokud se z komunity a opakujících se vzorců nikdy nevymaní, nic se nezmění. Eddy byl od narození ze své vlastní podstaty a přirozrnosti jiný. všichni si na něj ukazovali, musel čelit mnoha slovním i fyzickým útokům, tato jeho jinakost v druhých vzbuzovala odpor a zlost a s tou se tímto museli vypořádat. Eddy, zmaten sám sebou i reakcemi ostatních, nezmohl nic, odolával a svým způsobem se v pozdějším dětském věku snažil vzdor svým vnitřním pohnutkám udělenému stigma homosexuála vymanit, i když bez úspěchu. ke změně jinak předurčeného směru, kterým se měl jeho osud vyvíjet, došlo ve chvíli jeho přijetí na střední školu s divadelním zaměřením, v čemž doopravdy vynikal, a odchodem z rodné vesnice. tímto skoncoval se starým, strastiplným životem Eddyho B.
2018/05/06
ženskost bez bolestí
nemyslím si, že co se týče potíží s menstruačním cyklem jsem (byla) jednou z mála, zejména co se týče nepříjemných bolestí břicha. ano, byla. dlouhá léta. myslela jsem si, že bolesti k tomu prostě patří, že je to normální a nelze jinak, než buď ty muka vydržet, anebo si vzít ibalgin a poté, co v tomhle stavu přetrpím den v práci, se konečně schoulit v klubíčku do postele. jenže na své jógové cestě jsem se dozvěděla, že menstruační bolesti nic normálního nejsou. naopak.
začala jsem pátrat po způsobu, jak tyto každý měsíc se opakující bolestivé křeče odstranit a navždy se tak zbavit závislosti na té růžové chemii. a hned co jsem se do toho pustila, bolesti jako mávnutím proutku odezněly. a už se potom nikdy nevrátily. nevím, který z aplikovaných zázraků tomu napomohl, ale pro jistotu sdílím všechny tři:
1) KONTRYHEL
bylina, kterou jsem se rozhodla nahradit bolestem ulevující chemii. kontryhel je známý svým prospěchem na všemožné ženské neduhy, působí příznivě na celou oblast pánve. čaj ze sušeného kontryhele účinkuje na prvotní příznaky bolesti do třiceti až čtyřiceti pěti minut, což je u ibalginu obdobné, avšak oproti této růžové laboratorní konkurenci je kontryhel zcela přírodní.
2) DECH
myslím, že velmi důležitá věc při léčbě čehokoliv. správné dýchání a vůbec význam a důležitost dechu by byl na dlouhý samostatný článek. v krátkosti tedy shrnu, jak správně dýchat, abychom pozitivně ovlivnili právě oblast pánve. důležitá je koncentrace na dech, jeho lehkost a přirozenost, stejně tak ale i vnímání vlastního těla, mysl obrácená dovnitř, kdy si opravdu důkladně prožijeme to, jak se která část našeho těla i jeho celek cítí. dech by měl být plynulý a postupně se prohlubovat a prodlužovat každý nádech i výdech. nechte dech myšlenkou dojít až do oblasti spodního břicha, do celé oblasti pánve, přičemž se s hloubkou nádechu celá jakoby rozšíří do stran, byť jen mentálně, nemusí to být fyzicky patrné. takto je vhodné nějakou dobu pánev prodýchávat, dech uvolní napětí. představujte si, že s každým výdechem jakoby bolest odcházela pryč.
3) MARMA TERAPIE
marma bodů je na tělě 108. jsou to akupresurní body, které jsou po jejich silnějším stlačení často velmi bolestivé. bolestivost však značí potenciál k léčení. takže ačkoliv to možná bude chvíli ukrutně bolet, v dlouhodobějším hledisku si můžeme od jiných bolestí výrazně pomoct.
bodů je pro oblast pánve několik, ovšem pamatuju si jeden, který se nachází zezadu a lýtku, přibližně v polovině mezi kolenní jamkou a achylovkou, přesně v místě, kde horní lýtkové svaly končí a začíná spodní. že jde o správné místo poznáte zřejmě podle jeho bolestivosti. zmáčkněte silnějším tlakem bod společně s výdechem a držte po dobu cca sedmi vteřin. dle potřeby opakujte každý den jednou. pro přesnost doporučuji marma terapii vedenou odborníkem.
2018/05/05
od kořenů
první čakrou je MULADHÁRA, které se též říká kořenová. je základem, ze kterého vystupujeme po žebříčku čaker, kořen, z něhož jako rostlina čerpá vodu a živiny, my čerpáme energii pro náš duchovní rozvoj. bez silných a zdravých kořenů není růst možný. proto je správná funkčnost této čakry tolik důležitá. kořeny vyjadřují stabilitu a jistotu. ústředním tématem je důvěra v tělo, přijetí tělesnosti, právo na život, pud sebezáchovy, recyklace života a smrti, psychické ukotvení, stabilita, životní jistoty, zásadovost. odráží vztah ke všemu hmotnému. tattvou (elementem) pro první čakru je země. matka Země, matka příroda, Gaia. na tělesné úrovni se vztahuje k pevným částem jako jsou kosti, zuby, nehty, vlasy. z anatomického hlediska souvisí s nohama, chodily, pánevní oblastí a hrubou motorikou. z psychologického pak s nevědomím, emocí strachu, potřebou sebezáchovy, psychickou stabilitou.
sáhla jsem si na své prvočakrové dno. setkala jsem se se strachem o sebe sama. o své jinak pevné zdraví, v určitém okamžiku i o vlastní existenci. a nemůžu říct, že je to jednoznačně špatně. tahle zkušenost pro mě ze své podstaty znamená růst. růst v mnoha směrech a rovinách.
čas najednou ztratil význam. všechny blízké i budoucí plány se rozplynuly a nebylo tu najednou nic než přítomnost, v dnešní uspěchané době tolik nadhodnocený aspekt lidského bytí. úplné zastavení. zpřítomnění. prvotní úvahy o smyslu události přešly v hluboké pocity vděčnosti. ve víru, že tohle zlo pro mě představuje přece jen něco dobrého. a těch věcí se postupem času objevilo tolik, že nezbývá než žasnout nad smysluplností karmy. beru tuhle situaci jako příležitost k zamyšlení, přehodnocení věcí, fyzické i psychické regeneraci, věcem, ke kterým bych se v jiném životním scénáři nejspíš jen tak nedostala.
význam ztratily i všechny předchozí problémy světa, moje i cizí. člověk nemá tušení, jak zranitelnou bytostí je, že stačí jen trocha nepozornosti či shoda určitých okolností a najednou tu být nemusíme. malichernosti každodenního života jsou oproti tomu úsměvné. člověk najednou přijímá úplně všechno tak, jak to přichází. nic nezůstává stejné, věci se mění, různá období a lidé přichází a odchází. život ve své přirozenosti plyne a nějaké lpění nedává žádný smysl. stejně tak očekávání. anebo překážky, které si vesměs tvoříme jen sami ve své vlastní hlavě.
učím se obrovské trpělivosti. učím se věci přijmout tak, jak jsou, bez sebemenšího odporu. nechala jsem věci minulé minuostí a rozhodla se jít dál. jsem otevřená všemu, co přijde. strach měním v příležitost. neb strach je jen stagnující energií, která brzdí další vývoj.
jediné, co mě doopravdy mrzí, je, že nemůžu být venku, užívat si jarní dny, hezké počasí a probouzející se přírodu. cítím hlubokou potřebu projít se pod korunami stromů, dýchat čerstvý vzduch, pozorovat to minimum městské fauny a čerpat sílu ze slunečních paprsků. čekala jsem na to celou dlouhou zimu a těšila se až přijdou tyhle dny.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
