2018/05/14

nesnesitelná lehkost nicnedělání

   první nepatrný klíčky bazalky krčící se pod vrstvičkou hlíny. musela jsem mít ty terakotový květináče. cokoliv plastovýho se mi příčí. dusí mě představa o plasty zamořený planetě, jak se o tom teď všude píše. neochota hodit plastovej obal do plastů mi zvyšuje tep (...)
   vaše objednávka byla odeslána. devět novejch knih na cestě. desátou jsem dostala už před víkendem. ta moje netrpělivost. co bych jinýho dělala? četla Lawrence Durrella, víc zmatená než fascinovaná jeho kompozicí vět? tvořila věty pro vlastní imaginární knihu když v noci spím? zpívala si I´ve got no roots, zatímco medituju nad červenou barvou a energií karneolu a snažím se uhodnout, jestli pojem jógový dech je to jediný, co o józe ví? (...) pořebuju ty knihy. každá z nich je malou kompenzací za další event, kterýho se nezúčastním.

   kromě toho že jsem netrpělivá, zjistila jsem taky, že nedělat nic je zatraceně těžký. nedělat opravdu vůbec nic. jenom sedět nebo ležet a mít otevřený oči, nic víc. nevydržim to ani minutu. hlavou mi šrotuje byť omezenej, ale přesto výběr několika možností, co dělat, a nakonec ani nevím, co dřív. a když se pokusim přece jenom nevybrat si z toho nic a jen tak prostě bejt a odpočívat, nakonec se přistihnu, jak si alespoň prohlížím náramek na ruce nebo pihy na těle a po chvíli zcela automaticky sahám po první věci co leží nejblíž (většinou mobil) a jsem zase tam, kde jsem byla. neumim nedělat nic. zkuste si to taky. schválně jak dlouho vydržíte.

1 komentář so far

ela dani © . Design by FCD.