příběh je promyšlený, od začátku do konce se postupně odkrývá stále víc ze života a povahy hlavní postavy Anny, občas se čtenář může nechat nachytat tím, o čem čte, protože všechno přece může být úplně jinak. tyhle hry s Anninými vlastnostmi, úhly pohledu, kdo je kým a s tím, jak se které věci mají, což nemusí být okamžitě jasné, mě neskutečně bavily. normálně zvažuju, že si tu knihu přečtu okamžitě ještě jednou, jen tak, čistě pro potěšení z četby.
autorka je o dva roky starší než já. kniha je její prvotinou a byla nominována na Magnesii Literu za prózu. nevyhrála. ale měla!
hned po její knize jsem rozečetla Selský baroko od Jiřího Hájíčka, který za ní tu Magnesii Literu v roce 2006 dostal. a musím říct, že je to po těch Lapačích fakt nuda.
Okomentovat