2016/10/20
podzim pod zemí
jsou tady. dny, kdy přestalo svítit slunce.
za oknem vidím noc i za bílýho dne. nic než to, snad možná ještě dešťový kapky
dopadající na parapet. na mokrej už Nelson pacičkama nešlápne. kouká ven pěkně
v suchu za oknem, jak se tam nic neděje. hěhem dvou tejdnů nahodil hustej
winter coat, na krku mu vyrostl sexy
límec v bílý barvě a celkově je takovej velice nadýchanej a mnohem víc jí a spí.
není to jen opadaný listí veselých barev rozevlátý
všude kolem, když se řekne podzim. je to i právě tohle to temno, zatažená
obloha a hustý mlhy způsobující těžkou celodenní únavu a dost možná i nějakej
ten sezónní pocit smutku. vzduch se ochladí, ubyde jasu a barev, vším prostoupí
melancholie a nás to strhne s sebou ať chceme nebo ne.
mám tendence o tom psát. jak kdybych si
libovala tady v těch temnejch myšlenkách. jako by se mi na tom přece jenom
něco líbilo. už dlouho si představuju cestu na sever. na Island třeba. do těch
syrovejch pustejch končin, kde neni nic, jen rozlehlá příroda a ledovej vzduch.
chce se mi číst knihy o záhadách. keltskou mytologii třeba. nebo Neměnnost leopardích
skvrn - podruhý znova. poslouchám Röyksopp, elektronickou hudbu týhle norský skupiny.
tohle všechno dohromady je takový moje pojetí undergroundu. baví mě to, zároveň
si ale uvědomuju, že to může mít v tomhle období trochu sebedestruktivní efekt.
2016/10/19
sluneční doping
bejvaj okamžiky,
kdy vážně hodně lituju, že u sebe nemám foťák a nemůžu tak určitou situaci navždycky
zvěčnit. jako třeba teď, kdy sedím znuděná a unavená v kanceláři a najednou
si všimnu, jak tam venku po mnoha zamračenejch, šedivejch, těžce depresivních
dnech zpoza mračen vykouklo slunce, jeho paprsky dopadaj na zeleno žluto
oranžový listí v korunách stromů, třepotajících se divoce ve větru, což
způsobuje magický probleskování a nádhernej zlatavej třpyt, za kterej by se ani
vánoční prskavky nemusely stydět. za celej svůj život jsem si ničeho takovýho
nikdy nevšimla. stromy byly stromama, vítr větrem. samozřejmost všedních dnů,
nad kterou se člověk nepozastaví. přitom se stačí prostě podívat jinak a člověk
může spatřit velkou krásu, kterou je příroda sama o sobě.
2016/10/17
2016 (shrnutí)
musim se pochválit, letos jsem na sobě fakt tvrdě
pracovala. držela jsem se úzce svejch předsevzetí a jestli to mám teď zhodnotit zpětně, udělala jsem určitě velkej pokrok.
co jsem si ale především odnesla z tohohle
roku:
„všechno
zlý je k něčemu dobrý.“ děkuju za to všechno zlý! pomohlo mi to se dostat
zase o kousek dál. takže je nakonec všechno mnohem mnohem lepší.
„podle
sebe soudím tebe“ má rozhodně něco do sebe a stalo se předmětem mýho sledování
a analyzování. je fascinující, co lidi dokážou o druhejch říct, aniž by si předtim zametli před vlastním prahem. to mě hodně uklidňuje.
vim, že rok ještě neskončil. jenom nepředpokládám, že ještě letos přijdu na něco tak zásadního.
vim, že rok ještě neskončil. jenom nepředpokládám, že ještě letos přijdu na něco tak zásadního.
2016/10/06
žlutá
podzim přišel šíleně
rychle. nikoho se neptal a je tu. venku leje jako z konve a předpověď hlásí
liják ještě na dalších pár dní. plody šípků v tomhle mokru shnily dřív,
než jsem si stihla pár větývek naaranžovat do skleněný lahve od mlíka. doufám
že se to samý nestane i s listím stromoví. čekám na ty barvy celou
věčnost a chci se venku dívat, jak se všechno barví do žlutý, oranžový, hnědý i
červený - příjemnejch a teplejch barev přírody, který nám dodaj poslední dávku
energie, než to všechno opadá a zůstanou jen holý pahýly, sychravo, tma a podzimní deprese.
žlutá už pomalu
nastupuje a to je dobře. v poslední době si na týhle barvičce silně
ujíždím. trvá to už dýl, ale teprve v poslední době se to projevuje
ve vší síle.
vyhlídla jsem si v ikee žlutý křeslo. velkej a pohodlnej ušák
výrazný žlutý barvy, pro kterej si co nevidět jedu a udělám si tim obří radost. strávím v něm
celej podzim a zimu, přečtu v něm hromadu knih, napíšu desítky článků a
vypiju litry čaje a spoustu hrnků brazilský kávy. zároveň mě nedopadne žádnej podzimní chmur. protože
bejt obklopená takovouhle pozitivní barvou mě před vším zlým musí zákonitě
ochránit!
2016/10/04
kouzlo podzimního okamžiku
píšu jeden
článek za druhým. mám tolik nápadů, až mi to začíná připadat trochu násilný. jenže
jakmile mám nápad, chce se mi o tom rozepsat. a tak tvořim větu za větou, co mě
napadá, píšu si to vlastně jen tak pro sebe, bez záměru o zveřejnění, a ono z toho pak nakonec vznikne článek. myslim že jsem začala psát
vážně ve správnou chvíli. podzim je pro mě obdobím nejvíc tvůrčím. s příchodem
září nebo října obvykle zakládám novej blog, anebo ladim design a jsem
rozhodnutá zase psát. září pro mě znamená nový začátky. je prakticky jedno
čeho. nemusí jít jenom o psaní. prostě chytám druhej dech a mám chuť se
pustit do věcí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
