z Pražačky vesničankou. přála jsem si přece na Novej rok hlavně klid, ne? tak tady ho mám. po třech měsících vyčerpávajícího pracovního stresu vůbec nic nenamítám. celý léto jsem nedělala nic než pracovala. pod takovým tlakem, že když jsem přišla navečer domů, nebyla jsem schopná cokoliv dělat. a tak mimo týdenní dovolený na chatě, kde jsem se z toho všeho léčila, si z tohohle období neodnáším nic. žádný vzpomínky, žádný zážitky, prostě nic.
   léto se chýlí ke konci a já začínám větřit novej příliv energie, další, pomalu se vkrádající období, něco, co mě neskutečně nabíjí a vyvolává ve mně chuť pro nový věci. první leden má pro mě nulovej význam. září je mým začátkem roku. začátkem čehokoliv vlastně. jsem připravená na změny, na to, vynahradit si zpackaný léto a užít si podzim. mý nejoblíbenější období!
   zakládám novej scrapbook. měla jsem náladu na novej blok od VOALA - moje papírenská srdcovka. jejich minimalismus a vůně čistejch listů papíru je pro mě ztotožněním ráje. vybrala jsem si takovej světlounce šedej s nádechem bledě modrý, úžasnej odstín. žádný pastelový veselí, ale ani melancholie. něco neutrálního mezi. jako chvíle po dešti, těstně před tím, než zpoza ustupujících mraků vykoukne slunce. bude to deník a scrabook v jednom. místo vzpomínek. místo, kde můžu tvořit a zárověn archivovat svou každodennost. nejen slovy, ale i obrazem. psát deník můžu kdekoliv, ale tohle bude ten typ bloku, kterej může otevřít kdo chce.
   měním barvu vlasů. chci bejt hnědovláska. ať už jsou protiargumenty ostatních či moje vlastní ostatníma podmíněný jakýkoliv, kašlu na ně a vsázím na spontánnost. potřebuju nutně změnu a blond mě už neuvěřitelně nudí.
   nepůjde jen o vlasy. rozhodla jsme se pro piercing do nosu. opět se ve mně zmítá boj na téma "co na to ostatní", ale takhle to dál nejde. nežiju přece pro ostatní. líbí se mi to, chci to a budu to mít.
   a pak je tady jen poslední úprava mý image. a to je můj způsob stravování. miluju jídlo a to nezdravý především, jenže po takovým přichází jen chronická únava, vina a nechuť bydlet ve vlastním těle. nemám to zapotřebí. takže i tady nastupuje minimalismus a pojmu to prostě jako styl. ne, nebudu hladovět, ani jíst vatu. jen zaměním kvantitu za kvalitu.