2016/11/20
jogínka
najíždim na jejich webový stránky a pokoušim
se ze svýho telefonu vytřískat rychlou informaci o tom, kde se Bindu Yoga nachází. zase
jsem si před odchodem na akci nezjistila, kde přesně to je. klasika. pamatuju
si ulici Drtinova, někde na Andělu. no ale kde někde? cestou metrem, kde není signál,
se mi jejich web nenačítá. teprve když vylejzám z vlakový soupravy se
konečně doberu ke kontaktu, s odkazem na mapu. tramvaj 9, 12, 16, 20,
který tam prej jedou. oukej. běžim z metra a sedám na první devítku co
přijede. cestu tramvají nevnímám a dál prosim svůj děsně pomalej telefon,
aby mi ukázal, kde to posvátný místo, za kterým se plna očekávání ženu, vlastně
je. dveře tramvaje se na další zastávce zavíraj s tim, že „příští zastávka:
Palackého Náměstí“. doprdele, néé! začínám bejt docela nervózní. mám dvacet pět
minut do začátku lekce, s tim, že tam člověk má přijít 10 minut před,
pozdějc už mu neotevřou. a já nejenom že nevim, kde to je a kudy se tam jde,
ale ještě jedu na úplně špatnou stranu. devítka má výluku a jezdí jinak,
zjišťuju na Palačáku. bezva no. sedám na tu samou tramvaj v opačným směru
a jedu zpátky, kde konečně nastupuju do tý správný.
dobíhám do jógovýho studia udejchaná,
rozrušená a ve spěchu otvírám hlavní dveře do recepce. jako bych vstoupila do
vakuovýho prostoru, kde se čas zastavil a to venku, odkud jsem teď přišla, vlastně vůbec neexistuje.
dejchlo na mě hřejivý teplo, volume ticha měli na max. z prostředí i obou slečen za recepčním pultem, který mě pozdravily asi dvacetkrát tišeji než já je,
vycházel nekonečnej klid. jsem ještě v Praze? nebo jsem se teleportovala
do nějakýho paralelního prostoru, kde může člověk zapomenout na všechny
problémy světa a kde může prostě jenom bejt, tak jak je?
hned mi dochází, proč jsem sem vlastně
přišla. chci se dostat na stejnej level, kterej tady prostupoval vším. uklidnit
se, uvolnit a naučit se vnímat sama sebe a uvědomovat si jednotu vesmíru. všechny
ty věci, na který jsem přišla už dávno a čím mě jóga nesmírně zaujala.
konkrétně čakra jóga mě zajímala nejvíc. a byť
jsem za lekci vysolila nemalou částku, nelituju ani koruny, protože tenhle
zážitek za to stál. příjemný prostředí s tlumeným světlem solnejch lamp
evokující pocit bezpečí, teplo z vyhřívanejch podlah a skupinka pouze šesti
žen včetně mě a lektorky Dáši. byla skvělá a celejch devadesát minut mi zpříjemňovala
večer. vedla nás a starala se o to, aby se naše myšlenky ubíraly k nám, k našemu tělu, abychom vnímaly všechny jeho části od jedný čakry přes
druhou. abychom si uvědomovaly samy sebe. abychom se soustředily se na hlubokej dech, kterej prostupoval celým
naším tělem a rozvířil jeho energii, a to i za pomoci ásan, který byly velmi
jemný, což mi jakožto začátečníkovi vyhovovalo. moc se mi líbí formulace typu že tak jak něco je, tak je to správně. pokud něco chceme dělat, můžeme, ale nemusíme. cokoliv si vybereme, je správně. všechny naše pocity, emoce i myšlenky jsou v pořádku. důležitý je vnímat, co nám tělo chce říct. uvědomit si svý pocity a ty pak přijmout, tak jak jsou. emoce jsou jenom energie. všechno to má prostě velkou hloubku a to mě naplňuje - vědomí, že můžu kdykoliv odejít na místo, kde jsou lidi na podobný vlně.
upřímně: propadla jsem józe. stejně jako mnozí
přede mnou. jelikož jsem nerada součástí něčeho, pro co blázní tisíce lidí
kolem a já nejsem stádní typ, jóga mě dlouhou dobu obloukem míjela. jenže jsem
zjistila, že nejde ani tak o cvičení, na který mám chodit abych zhubla a
posílila svaly (pokud se tak stane, bude to vítaný plus, ale neberu to jako
očekávanou prioritu.) je to věda, moudrost. je to spojení mě a všeho. je to cesta
za pochopením mojí podstaty. za přijetím. nechci a nemůžu se o tom dneska
dlouze rozepisovat, protože si jsem vědoma toho, že jsem naskočila do vlaku,
jehož cesta bude ještě velmi dlouhá. vim ale taky, že tenhle vlak jede oproti
pražskejm tramvajím tim správným směrem, bez výluk.
2016/11/03
holešovický povstání
otvíračka SIGNATURE store & cafe ve
VNITROBLOCKu pro mě byla zatim nejzajímavější událostí tohohle podzimu. předtim
jsem výstavbu průběžně sledovala na fejsu a říkala si, že mezitim zajdu
omrknout aspoň první projekt lidí, co se rozhodli žít tim, že začnou
vlastnoručně předělávat ruiny starejch budov v Praze v něco příjemně
využitelnýho: Kulturní sportovnu na Radlický, což jsem - byť to mám
z domova pár stanic metrem - doteď neudělala. jejich Kavárnu co hledá
jméno jakbysmet. shame on me! a to jsem se rozhodla, že prozkoumám Prahu 5
jakožto svoje nový bydliště (oukej, bydlim tam už rok, ale stále je to pro mě
čerstvý) ať vim, kde vlastně žiju. jak už název napovídá, podstatou tohohle
místa maj bejt sportovní i kulturní události všeho druhu. ale o tom asi někdy
jindy, až budu doopravdy vědět, o co tam jde.
tedy SIGNATURE přišel na řadu první. opening
jsem si nechtěla nechat ujít. a to i přesto, že se konal v pondělí a
začínal už ve dvě odpoledne, kdy my, prachobyčejní otroci svého zaměstnání,
máme ještě tři hodiny těžký kancelářský dřiny před sebou a na volnočasový
juchání si v tu dobu můžem jenom myslet.
VNITROBLOCK má bejt v podstatě celej
komplex navazujících budov přestavěnej pro účely kulturní, sportovní,
stravovací nebo prostě jen kávově odpočinkový a SIGNATURE je po tanečním SECTORu další
jeho část, která se stihla vytvořit i otevřít. kavárna a shop
s designovejma věcma v jednom velkým prostoru.
s Vojtou a jeho bráchou jsme vylezli z tramvaje
někdy v sedum večer. zcela upřímně a narovinu: nekoukla jsem se předtim
vůbec na mapu, kde že to ten industriální barák stojí. představovala jsem si,
že to musí bejt v holešovický tržnici, někde mezi Jatkama 78 a Mintem. takže
jsme procházeli nočními uličkami tržnice a vyhlíželi, jestli někde v dálce
neuvidíme světýlko. kde nic tu nic. fajn. vykročila jsem k prvnímu cizímu
člověku postávajícím někde bokem a zeptala se ho, kde může bejt ta Tusarova
ulice. ukázal mi ať jdu támhle a pak doleva a dojdu tam. oukej. po půl hodině
jsme to našli. zevnitř šlo teplo, hlasitá taneční hudba a vůně palačinek a
nevim proč mě vyvedl z míry docela honej počet účastníků. prošli jsme si
každej kout. omrkli hadry a doplňky, zjistitli, čím vším si můžem nacpat bříška
k prasknutí, nahlídli v rychlosti nahoru do SECTORu a dole pak na
taneční vystoupení, který byly součástí doprovodnýho programu a výstavu fotografií zachycujících sportovní aktivity, tanec především. celej interiér je cihlovej a byť se může zdát, že to je ještě nedodělaný, ne. je to tak schválně. a je to hezký. jelikož je u mě je
jídlo vždy na prvním místě a jelikož hlad má velký oči, sprášila jsem asijskej
burger s chedarem, chilli, nakládanou mrkvi a koriandrem u Crush Street Food i velmi
slastně chutnající sladkou tečku v podobě palačinky s karamelem a
kokosem, který tam dělali Mikey´s Little Sins. pak už jsem jen popadla sklenici bílýho a svalila se spokojeně na
gauč.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
