najíždim na jejich webový stránky a pokoušim
se ze svýho telefonu vytřískat rychlou informaci o tom, kde se Bindu Yoga nachází. zase
jsem si před odchodem na akci nezjistila, kde přesně to je. klasika. pamatuju
si ulici Drtinova, někde na Andělu. no ale kde někde? cestou metrem, kde není signál,
se mi jejich web nenačítá. teprve když vylejzám z vlakový soupravy se
konečně doberu ke kontaktu, s odkazem na mapu. tramvaj 9, 12, 16, 20,
který tam prej jedou. oukej. běžim z metra a sedám na první devítku co
přijede. cestu tramvají nevnímám a dál prosim svůj děsně pomalej telefon,
aby mi ukázal, kde to posvátný místo, za kterým se plna očekávání ženu, vlastně
je. dveře tramvaje se na další zastávce zavíraj s tim, že „příští zastávka:
Palackého Náměstí“. doprdele, néé! začínám bejt docela nervózní. mám dvacet pět
minut do začátku lekce, s tim, že tam člověk má přijít 10 minut před,
pozdějc už mu neotevřou. a já nejenom že nevim, kde to je a kudy se tam jde,
ale ještě jedu na úplně špatnou stranu. devítka má výluku a jezdí jinak,
zjišťuju na Palačáku. bezva no. sedám na tu samou tramvaj v opačným směru
a jedu zpátky, kde konečně nastupuju do tý správný.
dobíhám do jógovýho studia udejchaná,
rozrušená a ve spěchu otvírám hlavní dveře do recepce. jako bych vstoupila do
vakuovýho prostoru, kde se čas zastavil a to venku, odkud jsem teď přišla, vlastně vůbec neexistuje.
dejchlo na mě hřejivý teplo, volume ticha měli na max. z prostředí i obou slečen za recepčním pultem, který mě pozdravily asi dvacetkrát tišeji než já je,
vycházel nekonečnej klid. jsem ještě v Praze? nebo jsem se teleportovala
do nějakýho paralelního prostoru, kde může člověk zapomenout na všechny
problémy světa a kde může prostě jenom bejt, tak jak je?
hned mi dochází, proč jsem sem vlastně
přišla. chci se dostat na stejnej level, kterej tady prostupoval vším. uklidnit
se, uvolnit a naučit se vnímat sama sebe a uvědomovat si jednotu vesmíru. všechny
ty věci, na který jsem přišla už dávno a čím mě jóga nesmírně zaujala.
konkrétně čakra jóga mě zajímala nejvíc. a byť
jsem za lekci vysolila nemalou částku, nelituju ani koruny, protože tenhle
zážitek za to stál. příjemný prostředí s tlumeným světlem solnejch lamp
evokující pocit bezpečí, teplo z vyhřívanejch podlah a skupinka pouze šesti
žen včetně mě a lektorky Dáši. byla skvělá a celejch devadesát minut mi zpříjemňovala
večer. vedla nás a starala se o to, aby se naše myšlenky ubíraly k nám, k našemu tělu, abychom vnímaly všechny jeho části od jedný čakry přes
druhou. abychom si uvědomovaly samy sebe. abychom se soustředily se na hlubokej dech, kterej prostupoval celým
naším tělem a rozvířil jeho energii, a to i za pomoci ásan, který byly velmi
jemný, což mi jakožto začátečníkovi vyhovovalo. moc se mi líbí formulace typu že tak jak něco je, tak je to správně. pokud něco chceme dělat, můžeme, ale nemusíme. cokoliv si vybereme, je správně. všechny naše pocity, emoce i myšlenky jsou v pořádku. důležitý je vnímat, co nám tělo chce říct. uvědomit si svý pocity a ty pak přijmout, tak jak jsou. emoce jsou jenom energie. všechno to má prostě velkou hloubku a to mě naplňuje - vědomí, že můžu kdykoliv odejít na místo, kde jsou lidi na podobný vlně.
upřímně: propadla jsem józe. stejně jako mnozí
přede mnou. jelikož jsem nerada součástí něčeho, pro co blázní tisíce lidí
kolem a já nejsem stádní typ, jóga mě dlouhou dobu obloukem míjela. jenže jsem
zjistila, že nejde ani tak o cvičení, na který mám chodit abych zhubla a
posílila svaly (pokud se tak stane, bude to vítaný plus, ale neberu to jako
očekávanou prioritu.) je to věda, moudrost. je to spojení mě a všeho. je to cesta
za pochopením mojí podstaty. za přijetím. nechci a nemůžu se o tom dneska
dlouze rozepisovat, protože si jsem vědoma toho, že jsem naskočila do vlaku,
jehož cesta bude ještě velmi dlouhá. vim ale taky, že tenhle vlak jede oproti
pražskejm tramvajím tim správným směrem, bez výluk.
Okomentovat