2017

   už pár let si nedávám novoroční předsevzetí. většinou půlnoc na přelomu starýho a novýho roku přejdu tichým přáním. jednou jsem si přála lásku, další rok klid, letos jsem si zapomněla přát, ale ostatním jsem přála spokojenost, proto soudím, že přesně ta je i pro mě v tuhle dobu velmi důležitá.
   před pár měsíci jsem většinu uplynulýho roku shrnula s tím, že nic zásadního už se nemůže stát. a přece, něco stejně přišlo. našla jsem se v józe, která teď prostupuje každej můj den. učím se vnímat sama sebe, učím se sama sebe přijmout, jak jsem, učím se žít v přítomnosti a občas si vzpomenu a podívám se na svou "realitu" jako na vnější iluzi nebo sebe i všechno kolem jako jedno. cejtím z toho všeho poznání a uvědomění určitej magikej nádech. a stejnej pocit jsem měla i s nastupujícím rokem 2017. už jenom to číslo ve mně evokuje sílu, energii a něco tajemnýho, ale ne destuktivně tajemnýho jako předloni, spíš něco velice zajímavýho.
   pokud bych si ještě mohla něco do tohohle roku přát, pak si přeju otevřenost a projevení. moje vlastní, myslím. cejtim potřebu se vyjádřit, tvořit, dělat něco, co mi dává smysl. cejtim potřebu změny. všechno souvisí se vším, ale jedno je jistý: tak jako to dělám neustále, chci na sobě i nadále pracovat a posouvat se dál. chci studovat věci co mě baví, chci psát, chci se naučit něco novýho, chci se míň bát  a bejt víc svá.