nemám ráda když mi někdo říká co mám dělat. probouzí
to ve mně vzdor, možná jeden z mála aspektů ohňovýho znamení berana, v němž
jsem na hranici s mírnou rybou narozena. ani nemám v oblibě masový
nadšení pro nějakou věc. představa, že se mám zařadit mezi dav, kterej dělá
totéž, stejně se oblíká nebo skupuje šperky vybraný značky, mi žene mráz po
zádech. čím jsem starší, tím víc se cejtím bejt jiná. nejsilněji to pociťuju
při setkání s mou rodinou. je velmi tradiční, materialistická a čemukoliv,
co je odlišný od toho, co sami uznávají, se strašně diví. proto mi přijde až
úsměvný sledovat, jak se všichni tváří a kroutí hlavami, když mluvím o tom, co
dělám, co mám ráda a co si myslím. a tak mluvím čím dál tím míň. na druhou
stranu, možná je to škoda. vyjádření sebe sama nemusí být jenom sebestředná
potřeba mýho ega, naopak to může bejt způsob, jak působit na druhý, pokud možno
v pozitivním slova smyslu. předávání názorů a poznatků může pomoct k růstu
druhejch, anebo pro inspiraci.
byť psaní ze srdce miluju a představuje pro
mě nejjednodušší a nejpříjemnější formu sebevyjádření, píšu v posledních letech
jen velmi málo. pramení to z mý nejistoty o tom, co je vhodný s veřejností
sdílet a co ne, jak moc jít s kůží na trh. nejspíš jsem paralyzovaná
strachem z nepochopení. nekonečným váháním však bráním sama sobě ve svý
nejoblíbenější činnosti. proč?
nejlepší a jediný možný řešení, jak dělat co
mě baví, je nechat vše plynout, psát o tom, co mi proplouvá myslí, nic od toho neočekávat
a nesoudit svou tvorbu očima druhých.
"..paralyzovaná strachem.." tohle dobře znám. U mě to souvisí s extrémním nedostatkem sebevědomí, co během let těžko nacházím a opět velmi lehce ztrácim.. dospělo to do fáze, kdy nedokážu pořádně okomentovat ani něčí status na fejsbuku, pokud se mé názory třeba liší. Je mi špatně z představy, co si ostatní pomyslí, jak na to zareagují, jak moc mě budou "hejtovat". Nedokážu se bránit, možná se i bojím stát si tvrdě za svým, protože neumim argumentovat. Přeju sama sobě, ať z toho najdu cestu ven. A ty piš. Nemusí to být na blog, pokud se tolik svěřovat. Piš sama sobě. Ale tvoř, když cítíš, že to potřebuješ, že to má pro tebe smysl. Protože proč dělat věci, ve kterých smysl nevidíš na úkor toho, co ti smysl dává..
OdpovědětVymazatposledním odstavcem sis odpověděla určitě na víc věcí než jen na psaní
OdpovědětVymazat