od kořenů

   návrat ke kořenům sebe sama. své existence, své tělesnosti, své osobnosti. tohle období jsem si sama pro sebe pojemnovala jako prvočakrové. okolnosti posledních týdnů mě přiměly vrátit se, zastavit se. na pomyslném žebříčku hodnot nebo potřeb až úplně dole, u samého základu, u kořenů.

   první čakrou je MULADHÁRA, které se též říká kořenová. je základem, ze kterého vystupujeme po žebříčku čaker, kořen, z něhož jako rostlina čerpá vodu a živiny, my čerpáme energii pro náš duchovní rozvoj. bez silných a zdravých kořenů není růst možný. proto je správná funkčnost této čakry tolik důležitá. kořeny vyjadřují stabilitu a jistotu. ústředním tématem je důvěra v tělo, přijetí tělesnosti, právo na život, pud sebezáchovy, recyklace života a smrti, psychické ukotvení, stabilita, životní jistoty, zásadovost. odráží vztah ke všemu hmotnému. tattvou (elementem) pro první čakru je země. matka Země, matka příroda, Gaia. na tělesné úrovni se vztahuje k pevným částem jako jsou kosti, zuby, nehty, vlasy. z anatomického hlediska souvisí s nohama, chodily, pánevní oblastí a hrubou motorikou. z psychologického pak s nevědomím, emocí strachu, potřebou sebezáchovy, psychickou stabilitou.

   sáhla jsem si na své prvočakrové dno. setkala jsem se se strachem o sebe sama. o své jinak pevné zdraví, v určitém okamžiku i o vlastní existenci. a nemůžu říct, že je to jednoznačně špatně. tahle zkušenost pro mě ze své podstaty znamená růst. růst v mnoha směrech a rovinách.

   čas najednou ztratil význam. všechny blízké i budoucí plány se rozplynuly a nebylo tu najednou nic než přítomnost, v dnešní uspěchané době tolik nadhodnocený aspekt lidského bytí. úplné zastavení. zpřítomnění. prvotní úvahy o smyslu události přešly v hluboké pocity vděčnosti. ve víru, že tohle zlo pro mě představuje přece jen něco dobrého. a těch věcí se postupem času objevilo tolik, že nezbývá než žasnout nad smysluplností karmy. beru tuhle situaci jako příležitost k zamyšlení, přehodnocení věcí, fyzické i psychické regeneraci, věcem, ke kterým bych se v jiném životním scénáři nejspíš jen tak nedostala.
   význam ztratily i všechny předchozí problémy světa, moje i cizí. člověk nemá tušení, jak zranitelnou bytostí je, že stačí jen trocha nepozornosti či shoda určitých okolností a najednou tu být nemusíme. malichernosti každodenního života jsou oproti tomu úsměvné. člověk najednou přijímá úplně všechno tak, jak to přichází. nic nezůstává stejné, věci se mění, různá období a lidé přichází a odchází. život ve své přirozenosti plyne a nějaké lpění nedává žádný smysl. stejně tak očekávání. anebo překážky, které si vesměs tvoříme jen sami ve své vlastní hlavě.
   učím se obrovské trpělivosti. učím se věci přijmout tak, jak jsou, bez sebemenšího odporu. nechala jsem věci minulé minuostí a rozhodla se jít dál. jsem otevřená všemu, co přijde. strach měním v příležitost. neb strach je jen stagnující energií, která brzdí další vývoj.

   jediné, co mě doopravdy mrzí, je, že nemůžu být venku, užívat si jarní dny, hezké počasí a probouzející se přírodu. cítím hlubokou potřebu projít se pod korunami stromů, dýchat čerstvý vzduch, pozorovat to minimum městské fauny a čerpat sílu ze slunečních paprsků. čekala jsem na to celou dlouhou zimu a těšila se až přijdou tyhle dny.