Skoncovat s Eddym B.

   nekonečně dlouhé týdny léčby si krátím četbou. od příjezdu z nemocnice dočítám všechny rozečtené tituly, které se mi válejí v různých koutech pokoje, čekající na chvíli, kdy otočím jejich poslední stránku. zvláštní nový zlozvyk. někdy je fajn vybrat si podle nálady, co chci zrovna číst, ale možná že když se výběr rozšíří na víc než dvě různé knihy, je to spíš ke škodě - celková doba, kdy čtu jednu knihu se tak o dost protáhne a to mě už pak nebaví.

   narazila jsem ale na novou knihu, kterou jsem si potřebovala okamžitě přečíst. Skoncovat s Eddym B. po dlouhé dobé něco trochu jiného, zajímavého. nový výtisk, úžasná vůně papíru - hurá do čtení. ani ne za den jsem knihu zdolala.

   drsný příběh z dětství samotného autora. výpověď o tom, v jakém prostředí vyrůstal, kdo a jací byli jeho rodiče - lidé, kteří ho vychovávali, jací byli jeho sourozenci a ostatní lidi na vesnici. místy jsem kroutila hlavou nad tím, jak moc může lidská inteligence degradovat, nicméně - člověka tvoří společnost a prostředí, ve kterém žije a pokud se z komunity a opakujících se vzorců nikdy nevymaní, nic se nezmění. Eddy byl od narození ze své vlastní podstaty a přirozrnosti jiný. všichni si na něj ukazovali, musel čelit mnoha slovním i fyzickým útokům, tato jeho jinakost v druhých vzbuzovala odpor a zlost a s tou se tímto museli vypořádat. Eddy, zmaten sám sebou i reakcemi ostatních, nezmohl nic, odolával a svým způsobem se v pozdějším dětském věku snažil vzdor svým vnitřním pohnutkám udělenému stigma homosexuála vymanit, i když bez úspěchu. ke změně jinak předurčeného směru, kterým se měl jeho osud vyvíjet, došlo ve chvíli jeho přijetí na střední školu s divadelním zaměřením, v čemž doopravdy vynikal, a odchodem z rodné vesnice. tímto skoncoval se starým, strastiplným životem Eddyho B.