civilizace

   "v západním světě existují místa, kterým se říká lékárny a lidé si tam přijdou koupit lék na svou nemoc. tady nic takového nemáme. to, co nás vyléčí, najdeme v přírodě a v modlitbě," říkal dneska v nějakým dokumentárním pořadu šaman žijící v Amazonským pralese. tyhle původní civilizace mají můj obrovskej odbiv a respekt. žijou v přírodě, s přírodou, jsou s ní spojeni. znají rostliny, jejich vlastnosti, jejich využití. mají svý vlastní způsoby očkování, prevence, utužování zdraví. praktikujou ozdravující obřady, při nich využívaj svou spiritualitu k propojení s přírodou, se zdrojem. líp jí pak rozuměj, berou si od ní její moudrost. naučí se rozumět i sami sobě, druhejm, vesmíru.
   my, kteří žijeme v civilizovaný společnosti, tohle nikdy na vlastní kůži nezažijeme a řekla bych, že možná ani vůbec nepochopíme. díváme se na šamany a vůbec všechny původní obyvatele necivilizovanejch oblastí jako na "primitivní". řekla bych spíš, že oproti nim jsme primitivní my. "šamani pomalu odcházejí a my nic nevíme," řekl průvodce, kterej ten pořad komentoval. a já jsem o tom přesvědčená. moudrost těchho původních kmenů nám není vlastní. učíme se, studujeme, děláme vědu, objevujeme svět. zatímco oni už celej svět znali před tisíci lety. zrovna ve včerejší repríze na ČT mluvil Dalajláma při svý nedávný návštěvě v Český Republice o budhismu a o vědě. o kvantový fyzice, jak ho velmi zajímá. není čemu se divit. kvantoví fyzici dnes objevují to, co budhisti znají už dva tisíce let. jenže my jsem jinde, jsme slepí realisti, materialisti, jsme přiliš praktičtí, snažíme se věci vidět, ohmatat si je, nějak naměřit, dokázat. nejsme dostatečně vnímaví vůči tomu, co smysly nezle zaznamenat. a pak objevujeme doslova nemožné. jinými slovy, neviditelné, nehmatatelné, nic, co bychom cítili smysly. a tím to je. nedokážeme vidět jinak než očima. něco transcendentního, parapsychologickýho, něco, čemu se často přiřadí nálepka ezo a nad čím se mnoho lidí směje. a přitom i ten největší cynik na světě jistě zažil byť i jen jemnej záchvěv něčeho, co se nedá logicky vysvětlit. třeba deja vu.
   věřím v přírodu. věřím v její velkou sílu a moudrost, v její léčivý schopnosti. věřím v jednotu vesmíru. ve všeprostupující energii. věřím na přírodní zákony. věřím, že všechno má svůj smysl, důvod, svůj čas. věřím v mnoho věcí. a mrzí mě, že my, v našich skvělejch civilizacích, jsme od všech těchto důležitejch věcí natolik vzdálení, odloučení. žijeme svý životy pod tlakem, v úzkostech, nerozumíme sami sobě ani ostatním, nevíme jak žít svý životy, trápíme se, žijeme v nevědomosti. mluvíme o lásce, přitom je to jen závislost a majetnictví. láska, soucit, pochopení. to jsou hodnoty, nad kterejma nikdo nepřemejšlí. ve školách se učíme biflovat nazpaměť něco, co si můžeme kdykoliv najít na internetu, ale jak pracovat s vlastníma emocema nebo jak žít ve vztazích s druhejma lidma, to nám nikdo neporadí. ničíme svět, ve kterým žijeme, přírodu, která nám je vším. myslíme si, že máme všechno, ale nemáme nic. chybí ta moudrost, kterou disponují ty "primitivní" lidi. kteří ale žili stejně kdysi, jako žijí dnes, kdežto my jsme na cestě zničit sami sebe díky tomu, že nemáme nikdy dost.