čas knih

   s příchodem léta přišla i chuť začíst se do příběhů. po půl roce jsem odložila literaturu o józe, meditacích, ajurvédě a o přírodě a nechala se zlákat nejen beletristickejma knižníma novinkama, ale oprášila jsem i starší tituly, který v mý knihovničce čekaly na svou chvíli.

   nad koupí knihy Ke dnu od Anny Bolavý, o jejíž knižní prvotině Do tmy jsem psala nedávno, jsem neváhala ani minutu. tahle autorka mě neskutečně baví. její příběhy s příměsí tajemna se čtou samy, těžko se odkládá něco tak napínavýho. kniha navázala pohledem některých postav z knihy Do tmy. o bylinách už však nepadá ani slovo. k původním přibylo mnoho postav nových a jejich osudy se proplétají a vyvíjí tak hrozivě, že z nich čtenáři místy může lehce přeběhnout mráz po zádech. titulu jsem dala pět hvězdiček z pěti. víc takovejch knih, prosím!
   skvělá byla i útlá Hruškadóttir od Jany Šrámkový. další skvělá česká spisovatelka a její překvapivej příběh. chystám se i na její druhej román Zázemí a jsem zvědavá, jestli to bude taky tak dobrý. nestačí jen vydařenej způsob, jakým autor píše. Petru Hůlovou jsem si kdysi oblíbila při čtení Macochy, ale u knihy Přes matný sklo jsem se neuvěřitelně nudila, vůbec nic mi nedala. Paměť mojí babičce byla zajímavá, ale dějově se vlekla a proto jsem to vzdala ve třech čtvrtinách a sáhla po něčem jiným.

   poté, co jsem včera večer přispěchala domů se dvěma novejma knihama, jsem se do jedný z nich okamžitě pustila. jmenuje se Věřejná tajemství a napsala ji držitelka Nobelovy ceny za literaturu, Alice Munro. po prvních čtyřiceti stranách nemám nejmenší tušení, za co přesně jí tu Nobelkovu dali. zlákal mě popis knihy, kterej se tvářil, že to bude kdovíjakej trhák z kanadskýho prostředí, ale zatím žádná sláva. nevzdám to a těch zbylejch 230 stránek dočtu a uvidíme.
   hned potom na mě čekají Marie a Magdalény, který byly recenzovány všude možně velmi kladně, takže tady tuším větší úspěch a moc se na to těším.

   můj příští nákup bude obsahovat A objevíš poklad, který v tobě dřímá od mýho oblíbenýho Laurenta Gounellea, psychologa a spisovatele kterej píše oči otevírající příběhy, který vám změněj přístup k životu. napsal taky Bůh chodí po světě vždycky inkognito a Muž který chtěl být šťastný. poslední jmenovanou knihu jsem četla dokonce dvakrát a možná že ne naposled. pak mě láká taky sbírka povídek od Tove Jansson s názvem Cestovt na lehko. tahle paní napsala všechny ty úžasný příběhy o mumíncích, který jsem četla za svýho dětství. teď si od ní můžeme přečíst povídky o cestování a přírodě, i různých emocích, o tématech, jež jí byly po celej život blízký.