návrat k přiozenosti

   chci najít sama sebe. svou přirozenou podstatu. člověk není tím, do čeho se obléká, není tím, jak se nalíčí a učeše, ani není svou prací, identitu člověka netvoří to, jaký má mobil, kolik má ve skříni bot nebo kabelek, jaký má titul. běžně se ztotožňujeme s něčím, čím ve své přirozenosti doopravdy nejsme. děláme to ze strachu. stydíme se za to, kým jsem ve svém přirozeném stavu. stydíme se za to, jak vypadají naše vlasy bez jakýchkoliv úprav. stydíme se za to, jak vypadáme bez makeupu, jak vypadáme v plavkách, ale i za to, jací jsme uvnitř. dokážeme se přetvařovat, předstírat, jen pro to, abychom v očích druhých vypadali dobře. navlékáme si pomyslnou masku, stáváme se Jungovou personou, aby nás v našich očích ostatní přijali, obdivovali, měli rádi. jenže jim nepředkládáme vůbec sami sebe. to všechno ze strachu z nepřijetí.

   tohle jsem se naučila a pochopila při čtení knihy A objevíš poklad, který v tobě dřímá, od mého oblíbeného Laurenta Gounella. nejen to, kniha je plná mnoho moudrosti a zajímavých podnětů k přemýšlení, ale toto je momentálně něco, co mě zajímá velmi, jelikož chci přijmout sama sebe a sebe mít i ráda. najít svou přirozenost a přijmout ji, je to, co musím udělat ze všeho nejdřív. musím to udělat já sama, aby to mohli udělat i druzí. lidské ego je silný aspekt člověka a odpoutat se od něj není lehký úkol.

   "ego je ve své podstatě plodem strachu. strach, že nejsme dostateční, že nejsme nějak hodnotní, zejména v očích druhých. nepodložený strach je typickým produktem myšlenkových pochodů. naše myšlenky mohou také za to, že se považujeme za něco, čím nejsme. myšlenky nutí ego k tomu, aby na sebe bralo různé role. myšlenky ego pěstují."

   je to těžký úkol, ale jsem odhodlaná jít krůček po krůčku k návratu k přirozenosti.

   chci se oprostit od přání a názorů druhých. názorů týkajících se toho, co si oblékám na sebe, jakou mám barvu vlasů, jak se líčím, co dělám nebo nedělám, jaká jsem a jakou by mě chtěli mít.
   sledovat se v zrcadle, řešit velikosti oblečení a číslo, které mi ukazuje váha, pro mě přestává být stěžejní. důležitý je pro mě vnitřní pocit. to, jak se cítím ve vlastním těle. jaké to je, být tělem - často pokládaná otázka k meditaci na jógových lekcích. nikdy jsem si nedokázala odpovědět kladně. být tímto tělem pro mě nikdy nebylo snadné. proteklo mnoho slz a prohrála jsem mnoho válek vedených sama se sebou. a nechci v tom pokračovat dál.
   hodnocení, jestli věci dělám správně nebo ne na základě reakcí druhých - ani tím už se nechci dál zabývat a zatěžovat. chci se distancovat od jejich emocí. uvědomuju si sílu svého ega a myslím, že jeho překonání je velice těžký úkol. nicméně si chci alespoň připomínat, že to, jak se projevují druzí se mnou nemá společného nic. jsou to jejich emoce, jejich názory, jejich způsob chování, jejich ega. a já nejsem tím, na základě čeho reagují. semínko je zaseto uvnitř jich samotných. a u mě je to stejně. cokoliv si budu přát, může být. stačí zasét prvotní myšlenku a tu pak zalévat a dopřávat jí živiny, aby pěkně rostla a sílila. to, jak na mě reagují druzí může být podnětem k zamyšlení, ale důležitější je sebereflexe. ostatní mě nemohou znát lépe než já sama sebe. já sama musím nejdřív zjistit, kým jsem.

   jak sama na sebe budu nahlížet a sama k sobě přistupovat, je jen a pouze v mé režii. očekávání něčeho od druhých je nesprávná cesta. jsem připravená pro sebe dělat to nejlepší.