ten moment, kdy se člověk ocitne na nějakým místě v Praze, kde to ale jako v Praze vůbec nevypadá, a prostředí láká naladit se na úplně jinej mód. hodila jsem za hlavu všechny svý úzkosti vztahující se k vlastnímu tělu, oblíkla se do novejch černejch dvoudílnejch plavek, vzala osušku a olej na opalování a vyrazila vůbec poprvý na podolský koupaliště. u vstupu nás přivítala fronta tak na půl hodiny, i přesto to stálo za to. všude kolem vysoký skály a spousta zeleně. k tomu ta modrá obloha bez jedinýho mráčku a síla slunečních paprsků dopadajících na mou roky slunci nevstavovanou světlou kůži. totální pohodička, ledovej čaj v ruce a Malibu od Miley Cyrus, což, jak se zdá, bude mým letním songem pro tenhle rok.
domů jsme šli až když se slunce chystalo uložit ke spánku, teplo i energii z něj jsme čerpali do posledních chvil. a já vůbec neměla pocit, že bych měla druhej den ráno vstát a jít do práce, vrátit se zpátky do reality, k tomu, co s užíváním dlouhejch letních dnů nemá nic společnýho. přišlo mi to tak vzdálený, jako kdybych doopravdy nebyla v Praze, ale na dovolený, která nemá začátek ani konec, tisíce kilometrů daleko od každodennosti.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Okomentovat