líná a zatažená sobota. sedím v posteli pod peřinou, záda podložený svým i Honzy polštářem. vedle mě na levý polovině postele jeho peřina složená tak, jak ji včera ráno před odchodem do práce ustlal. na ní několik rozhozenejch výtisků Šamana a aktuální číslo Jógy Dnes a taky dvě rozečtený knihy. stalo se u mě pravidlem, že čtu víc knih najednou a čtu je podle nálady. jsem doma sama a to je dobře, vypadám příšerně.
Biuti leží v rohu na mým žlutým ušáku, ze kterýho se stal postupem času spíš kočičí pelech obalenej vrstvou dlouhejch jemnejch bílejch ragdollích chlupů a z nich utvořenejch náhodně rozprostřenejch chomáčků a mezi nimi tmavý žíhaný a jako jehličky pevný chloupky naší druhý kočky, která v něm právě spokojeně odpočívá.
z obýváku slyším, jak se Nelson tiše zvedá ze svý kartonový krabice. přichází do ložnice. se zívnutím mňoukne a rozespale mi mžourá do očí. chvilku sedí a pak koukne směrem k ušáku. vidí Bjú, jak na něm bezbranně leží a spí a mně je jasný, co bude následovat. Nelson vyskakuje na ušák. zakousne se Bjú do krku, chvíli jí zubama drží, ta se zkusí pacičkama bránit a když se ze stisku jeho zubů vymaní, seskočí z křesla na zem. Nelson si opět vybovojal její místo.
otvírám okno, abych do místosti dostala čerstvej vzduch. kocour seskočí na zem a mňoukne na mě. kouká. nic. mňoukne znova. a ještě jednou. už je čas, říká mi. blíží se pátá, čas večeře. Nelson vždyky zkouší předběhnout čas a o večeři si říká nejmíň půl hodiny dřív. netrpělivě mňouká a hledí mi do očí, aby mi dal najevo, že mluví se mnou. odchází z místnosti a mňouká za přivřenejma dveřma. za minutu se zase vrací. vyskakuje ke mně na postel, opatrně, abych se ho nepokusila chytit a mňouká na mně, dokud neodhodím peřinu a nejdu jim podat misky s granulema.
mňoukání ustane a dál poslouchám ticho, který je u nás doma velkou vzácností; sem tam venku mezi divočinou vysokejch travin kejhne bažant. mám chuť na kvalitní kávu. už několik dlouhejch tejdnů se jí vyhejbám. to ty moje nápady s čištěním organismu. denně zapíjím tři pilule triphaly a mladej ječmen. místo kávy si vařím čekanku s nějakými dalšími obilninami a zelejvám to sójovým mlíkem. chuť na pořádný kafe neustává. naplánovala jsem s kamarádkou na zítra návštěvu Kavárny co hledá jméno, neb jsem tam stále ještě nebyla. a nebudu. ležim s angínou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Okomentovat