dohody se sebou

   čtyři dohody v podání Jaroslava Duška jsou úžasný. s nadsázkou i humorem lidem přednáší o běžných chybách ve výchově, které člověka formují od narození, a jejich důsledcích. v rámci čtyř dohod, jejichž původ najdeme ve stejnojmenné knize od Dona Miguela Ruize, se pokouší nastínit, jak bychom měli jednat, abychom se vyvarovali vnitřní nespokojenosti a došli naplnění, klidu a pocitu štěstí ve svém životě.
   po dlouhé době mi tak připomněl ty veledůležité věci, které jsem se naučila už dávno. bez praxe a vlivem uspěchanosti dnů ale snadno zapomínám, co je důležité. a tak se trápím a nežiju smysluplně, protože se ani nestihnu zastavit, a je to škoda.
   až příliš často zatoužím po útěku někam na samotu u lesa, kde by nebyl nikdo a nic, co bych mohla dělat. jen chata, teplo z krbu a za oknem nekonečně mnoho přírody. a tak si říkám, jestli nejsem nemocná, když jedinou mou potřebou je léčba přírodou. tím, čeho jsem součástí. proto, že jsem se sama sobě vzdálila a je to neúnosné. být tak někde u jezera uprostřed lesů, nebo v zasněžených horách. žádný internet, televize a telefon, žádný kontakt s člověkem a ani úzkost z povinností nebo závazků. prostě úplné uvolnění. jen já, proudění dechu a myšlenek zkrze mé tělo.
   nejtěžší je pro mě osobně druhá dohoda: neberme si nic osobně. je to neuvěřitelně těžké, přeformovat své myšlení a oprostit se zcela od vlivu svého okolí, ostatních. s tím i úzce související třetí dohoda: nevytvářejme si žádné doměnky. všechno se zdá jasné, ale když to potom zkouším, setkávám se s vnitřními boji, jež ovládají emoce mnoha barev i odstínů. pravdou je, že jsme naučeni určitým vzorcům myšlení a chování a je jen velmi těžké sama sebe změnit. nejdůležitější ale je chtít, to vím. silná vůle. a taky vím to, že potřebuju nutně změnu. potřebuju se zaměřit sama na sebe, na vlastní sebekultivaci. po dlouhém období plném stresu a marnotratnosti se vracím k józe, k zaměření pozornosti sama k sobě, tentokrát s větší odhodlaností a intenzitou.