Cesta na sever je první kniha od Karla Čapka, kterou jsem kdy četla. já osobně jsem někdo, kdo k určitému druhu literatury prostě musí dospět, takže možná bych se měla stydět, ale ne. někdo nečte žádné knihy.
po tomhle titulu jsem sáhla z určitého důvodu a to je moje aktuální zamilovanost do skandinávie, Finska především, které jediné paradoxně pan Čapek neprocestoval a tak o něm ani nic nenapsal, ale nevadí, i ty ostatní země mě zajímají. není to ani tolik skandinávský design nebo hygge fenomén, který ve mně tenhle zájem vzbudil. vlastně to byl dokument o tamní přírodě. o nádherné, téměr panenské přírodě daleko na severu Finska, kam lidská noha vstoupí jen zřídka, ale to je právě ono. krása přírody mě dojímá a můžu se nekonečně dlouho dívat na dokumenty o zvířatech, o rostlinách, o vesmíru. sleduju ryby jak si plavou v moři a shání potravu, jak se chobotnice maskují na dně oceánu, jak samečci mořských koníků rodí tisíce dalších maličkých koníků. dívám se, jak ptactvo daleko na severu sedí na vejcích svých mláďat a vylíhlé je pak krmí hmyzem a drobnými rybkami a chrání je před hrozbou užovek či jiných vetřelců. přroda je prostě nádherná, někdy drsná, ale dokonalá. ale místa člověkem doposud nedotčená jsou pro mě velkou vzácností a moc bych si přála, aby jich neubývalo.
jsem člověk který zimu nesnáší a sebemenší ochlaení mi způsobuje mrznutí končetin a rýmu. a i přesto mě to tam nahoru táhne. v létě tam musí být nádherně, spousta světla i příjemné teplo, ale vidět bílou, sněhem pokrytou přírodu všude kolem, i to musí být krásný zážitek.
a nakonec, ruku na srdce, skandinávský desing i hygge je něco, co je mi blízké. minimalismus se dneska skloňuje stejně často jako před pár lety prokrasktinace, to jsou vlny, jimž lidi stádně podléhají a za čas to přejde a v módě bude něco jiného, nicméně byl tady vintage styl, bylo tady retro, byla tu romantika z Provance, teď je tady skandinávie a s ní spoustu bílé, černé a šedé, jednoduchost, čistota, rustikálnost. ze všech těch módních vln mi je minimalismus jediný blízký a našla jsem se v něm. už před mnoha lety mi pronikl do domácnosti, kdy jsem se začala zbavovat všeho, co doopravdy nepotřebuju. dneska si z toho lidi dělají hru - všechno vyhoď, ať ti v šatníku zbyde jen 30 kousků. úplně si nemyslím, že je to šťastný nápad. já se řídím heslem, že co nepoužívám, nebo pro mě nemá žádný jiný smysl, tak to doma prostě nemám. mám ráda pořádek. minimalismus neni jen o tom mít toho málo, je to styl. je to jednoduchost věcí, celku, barev, užitečnosti.a nemusí to nutně být bílá sterilita. čeho je moc, toho je moc a té bílé už začíná být až až. v souladu s přírodou jsem si oblíbila přírodní prvky a strašně se mi líbí dřevo. bílá plastová okna jsou pasé a vůbec - cokoliv plastové jsem si znelíbila.
skvělý článek o skandinávském designu jsem si přečetla tady.
a pak je tady ještě jedna tématická záležitost. zvažuju studium švédštiny. protože jí mluví deset milionů lidí. protože je (prý) podobná ostatním severským jazykům kromě finštiny. protože finština je složitá hatmatilka a netroufám si pustit se do ní. protože ve Finsku je švédština úředním jazykem a v Ålandech jí mluví všichni jejich obyvatelé. protože mám ráda jazyky - kdo to neví, toho možná překvapí, že jsem se kromě angličtiny naučila chorvatsky. je podzim, čas pustit se do něčeho nového.
Okomentovat