několik předchozích víkendů se mi podařilo trávit daleko od Prahy. daleko od civilizace, shonu a všech věcí s městským životem spojených. ocitla jsem se uprostřed ničeho, kde široko daleko není nic než příroda, pole, lány a lesy, snad jen menší či větší obce, kde však stále panuje zenová atmosféra. čas jako by na takových místech neexistoval. lidi si tam jezdí na kole rychlostí chůze, nikam nespěchají a nic neřeší. auta se jim vyhýbají s naučeným klidem. to jen zpovykaný Pražák, který se tam náhodou ocitne ve svym nablejskanym volvu, má oči navrch a nadává, proč kua nejedou. místní však ani nenapadne někam spěchat. starají se o své zahrady, úrodu brambor a jiné zeleniny, kterou my jako velkou vzácnost nazýváme bio, krmí husy, chodí sbírat vajíčka od slepic a večer je zahánějí do kurníků. myslím, že jednou se takový víkendový pobyt na vesnici stane výnosným businessem pro vystresované obyvatele velkoměst, kteří musí neustále něco dělat, lítají z jedné akce na druhou, snaží se všechno stíhat a pro to všechno ani neví, co to je kvalitní spánek, natož co to je ticho a opravdový odpočinek. vím, o čem mluvím. pro trochu úplného ticha bych ještě před rokem dala všechno. ráno cestou do práce v autě rádio, v horším případě hádka, v práci třicet lidí, kteří mluví jeden přes druhého, každý o něčem jiném a s někým jiným, cesta z práce rádio, doma televize. první mou únikovou cestou byla jóga. hodina a půl totálního klidu, přítmí svíček, příjemné vůně a milého hlasu lektorky, rozpouštějícího poslední zbytky vnitřní tenze, pokud neodešla společně s blahodárným účinkem ásan. následovalo uvědomění, jak moc potřebuju z toho všeho utéct pryč, mít svůj ztracený a tolik potřebný klid, čas sama pro sebe a ze všeho nejvíc jsem přirozeně prahla po troše přírody, lesa, toužila jsem cítit vůni jehličnanů a pod nohama slyšet křupání suchých větviček. zvuk deště pro mě byl vítaným relaxačním zvukem. tím započal můj osobní vztah k přírodě - její absencí v mém životě. zažila jsem během posledních pár let mnoho okamžiků, kdy jsem potřebovala přírodu vnímat smysly. naposledy na jaře, které jsem strávila v nemocnici a pak dlouho doma. ode dne, kdy jsem byla pracovně uschopněna a mohla jsem zase chodit, jsem venku pořád. když to jde, chodím bez bot, vyhledávám pobyt u jezera, u lesa, v zahradě nebo v parku a čerpám energii z přírody, dokud jsou stromy ještě zelené a louky rozkvetlé.
myslím že není divu, že mým momentálním snem je mít dům někde in the middle of nowhere. žádní sousedi, žádné město, jen dům s postornými mísnostmi a rozlehlou zahradou plnou stromů a vlastní rostlinné produkce. přes to všechno, co tu píšu, zůstávám pořád svým způsobem člověkem, který vyrůstal v prostředí, kde "mít" znamená "být". pořád mám slabost pro boty od vagabonda, designový bloky a jsem schopná tancovat do rána na house party s chlazeným desperados v ruce. přes to všechno ale vím, že jsou mnohem důležitější věci než nový hadry. jasně že nechci bydlet v nějaký špinavý boudě a stát se lesní žínkou na plný úvazek. já bych si tu boudu totiž celou zrekonstruovala, od podlahy po střechu bych si jí zdesignovala podle svýho vkusu a vyladila do posledního detailu. protože prostředí, ve kterém žiju, je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí. potíž v realizaci tohoto mého snu je práce, která by mi ho zaplatila. na konci světa totiž žádná práce není. jednoho dne si ale tohle všechno splním, věřím tomu.
Takže, začni šetřit nooo :) Ono však někdy zcela postačí několik přesně takových výletů, jako popisuješ. K vůni jehličí? Určitě jako malý pomocníček není na škodu malá lahvička esenciálního oleje, já sebou nosívám například eukaplyptový. A kde si vlastně cestovala?
OdpovědětVymazatjá mám esenciálních olejíčků spoustu, to se neboj. naposled jsem si koupila citronovou, trocha svěžesti navíc v těchto horkých dnech je super.
Vymazatbyla jsem v Českým Ráji, u Orlických hor, na jihovýchodní Moravě a ještě nějaké výlety určitě podniknu.
Odmalička vyrastám na dedine, čiže sa mi hektický život dosť dlho vyhýbal. Napriek tomu, mám rada úniky na miesta bez elektriny, bez signálu a len tak vypnúť. Mojím snom je raz bývať niekde mimo mesta blízko lesa, avšak dovtedy sa celkom teším na život v meste, ktorý ma o nejaký rok čaká kvôli vysokej. Už teraz však viem, že budem potrebovať časté úniky do hôr, lesov, k jazeru a pravidelne od všetkého zrýchleného utekať.
OdpovědětVymazat