srdeční záležitost

   ze zkušenosti vím, že poslouchat své neutišené emoční pohnutky se nevyplácí. protože emoce jsou silnější než racionální uvažování, můžou nadělat v životě člověka pořádnou spoušť. s odstupem času se pak dívám, jak jsem byla naivní a jak trapně jsem se chovala a nakonec cítím velkou úlevu, že se mi nedostávalo, čeho srdce žádalo a rozum mi marně rozmlouval, tudíž vše dopadlo dobře. proč je to tak těžké, odložit momentální city stranou a ignorovat tu bouři uvnitř mě, potlačit z očí valící se slzy velikosti hrášku, nevnímat žalem sevřený žaludek?