život není vždycky jenom jednoduchý a bezbolestný. kdyby byl, stáli bychom na místě, nerozvíjeli bychom se, nikam se neposouvali, nerostli ani nekvetli uvnitř i navenek. moje zkušenost mi vzala veškerou sílu a poslední zbytky sebeúcty. nekonečně dlouho jsem se motala v bolestném kruhu beznaděje a lítosti, podléhala zamilovanosti a ignorovala vlastní tělo, které křičelo na poplach svými varovnými signály.
odvážit se udělat krok dopředu, projít si změnou, nemusí být vždycky jednoduché, ale v určitém bodě je potřeba se rozhodnout. setrvat a trpět, nebo zasáhnout, trpět chvíli o něco víc, ale ve výsledku si tím neskutečně ulevit?
tři roky minuly a já jsem se toho strašně moc naučila. všechno zlé mi bylo k něčemu dobré, poučila jsem se, prožila si různorodé situace i emoce, poznala nové věci a lidi. teď odcházím. stále hluboce zamilovaná, plná žalu z toho, že jinak to nejde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Okomentovat