co se týče novejch informací, tak mi jich dnešní Přednáška o fungování módního průmyslu v rámci Fashion revolution mnoho nedala. vše, co bylo řečeno, jsem si už dříve přečetla na internetu, takže přednáška byla spíše pro nově zaujatý - a určitě je dobře, že se takový události pořádají - nicméně i tak mě přivedla k několika otázkám k zamyšlení a zajímavejm tématům, který můžu osobně vzít jako projekt.
pravdou je, že bez ohledu na to, kolik kusů oblečení obsahuje náš šatník, pravidelně nosíme stejně jen nějakejch 20% z toho všeho. s rukou na srdci si tohle může přiznat nejspíš každej z nás, včetně mě. věděla jsem to už před lety, kdy jsem ve svým šatníku začala provádět první menší či větší čistky a vím to i dnes, kdy mám oblečení přibližně o 2/3 méně, než jsem kdysi mívala. v pračce se mi točí stále dokola stejný kusy oblečení a ostatní mi v šatníku z různejch důvodu leží asi jen proto, aby v tý skříni něco bylo. už tak mám aktuálně víc volnejch ramínek, než plnejch. co dělat s těmi 80% oblečení, který už pravidelně nenosím? tuhle otázku beru zároveň jako velkou výzvu. protože zbavování se oblečení, který nenosím, je pro mě osobně potíž a moje lenost vítězí nad jakýmkoliv možným řešením. dříve jsem, přiznávám se, věci prostě vzala a naházela je do popelnic. dneska jsem se sekla na tom, že tohle už rozhodně dělat nebudu a k dalším vhodnejm krokům se pokouším dospět.
byť minimalismus i ekologie jsou mi blízký, nosit dokola tři trička, dvoje kalhoty a bundu podle toho jestli je zima nebo jaro, jen proto, že v podstatě víc nepotřebuju, se mi nechce. určitě není řešením spokojit se s nutným minimem a další věci nekupovat, dokud se mi starý neonosí do proděravění (pokud to vyloženě není součástí něčí životní filozofie). důležitý je se trochu zamyslet a urovnat si priority. osobně jsem stejnýho názoru jako slavná francouzská paní módní návrhářka: móda vybledne, pouze styl zůstává. je důležitější vybudovat si vlastní styl, než nakupovat jako ovce podle toho, co je momentálně in a co nosí všichni ostatní, proto, abysme to za rok zahodili, protože se věc dostala za módní zenit. mým mottem je nekupovat nic, čím si nejsem stoprocentně jistá. pokud z různejch důvodů váhám a jsem si koupí nejistá, neberu to. věc pro mě musí bejt dobře kombinovatelná s tím, co už doma mám, musí mi dobře sedět střih (kvůli čemuž většinu věcí vracím zpátky do regálů) a materiál musí bejt příjemnej a kvalitní složením. a upřímně, držím-li se svejch přísnejch kritérií, málo kdy něco koupím. což neříkám, že je špatně. prostě si vybírám.
přístupy k módě, ke spotřebě módního zboží, k tématům jako je původ zboží, výroba, materiály, cena, ekologickej či ekonomickej dopad, sezónnost, módnost a mnoha dalším každej vidí jinak a já jsem dospěla k tomu, že nehodlám odsuzovat lidi pro určitý názory, neb vím, že člověk se názorově vyvíjí a časem se posouvá dál, a to, co si myslí a dělá dnes, může bejt jiný zejtra. informovanost a vzdělávání každýho z nás je individuální, závisí jak na osobnosti a osobním přístupu, tak i na mnoha okolnostech. taky jsem kdysi byla chudou studentkou, která se chtěla hezky oblíkat, bejt aktuální a cool, takže jsem volila kvantitu a většinou na úkor kvality kvůli nižším cenám. dneska už mám hodnoty jinde, vydělávám víc peněz a moje priority v tom, co, kde, za kolik a proč nakupuju, jsou úplně jiný, než tehdy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Okomentovat