do tmy s vůní pylu

   je to už rok zpátky, kdy jsem v knihkupectví narazila na knihu s názvem Do tmy. zaujal mě obal (stejně jako u aut na mě první dojem dělá primárně barevnej odstín laku - jsem už prostě taková) i upozornění, že kniha získala cenu Magnesia Litera za prózu. ačkoliv tíhnu převážně k naučný literatuře, snažím se sem tam přečíst i nějakou beletrii, buď knihy velkejch zahraničních spisovatelů typu Hemingway, nebo - převážně v posledních pár letech - právě prózu českou.
   buď je to mým výběrem, anebo je to fakt, ale zdá se mi, že čeští autoři mají tendenci do svých děl pumpnout nemalou dávku melancholie nebo nostalgie, všude je přítomen temnej stín popisovanejch postav. stejně tak tomu bylo i v psychologickým románu Do tmy.
   samotářská hlavní postava byla žena, u který jsem po celou dobu četby nebyla schopna identifikovat její věk, neb její zdravotní stav byl ovlivněn nemocí i vyčerpáním, chvíli jsem měla pocit, že jí může táhnout na šedesát, jindy jí mohlo bejt klidně pětatřicet. kdo ví. žila v domě na vesnici, sama, stranila se společnosti i bližšímu kontaktu lidí, dokonce i vlastní rodiny. svou nemoc neřešila, lékaře samotovala, jediný, co pro ní existovalo, byla její vášeň pro sběr, sušení a prodej léčivejch bylin, kořenů, lístků a květů, což je tématem týhle knihy. napsaná je krásně a velmi čtivě, moc se mi líbí cit autorky Anny Bolavý pro slova a vůbec styl psaní. byť by se sem tam mohl čtenář trošku trápit společeně s hlavní postavou, vesměs je to příjemné čtení. popis jednotlivejch léčivejch rostlin a bylinek i problematika sběru svazující denní dobou, počasím i konkrétním měsícem v roce mi byl sympatickej, člověk se dozvěděl něco zcela novýho a abych pravdu řekla, na chvíli jsem zauvažovala, jaký by to bylo, sbírat si sama byliny a sušit si je na čajový směsi. jak jsem říkala, je to už rok, co jsem knihu četla a téma mě nepřestalo zajímat. návrat k přírodě je pro mě aktuální, a léčivý rostliny, pěstování nebo vlastnoruční zpracování čehokoliv stejně tak (na letošní léto mám ještě velký plány).
   fascinuje mě, že nám za barákem rostou kopřivy a my o nich nejenom nic nevíme a proto je ignorujeme, ale co hůř, radši si jdem do lékárny koupit nějakou chemku, než abychom využívali bohatejch přírodních zdrojů.