nemám ráda takové ty fráze o čase. nemám čas, není čas, příští týden to bude snad s časem lepší (...) pojďme si říct narovinu, že byť je nejjednodušší svést na tento relativní pojem všechno to, co upřímně zas až tak moc nechceme, je to zbytečné a pro mě osobně úsměvné. a občas jednu z takových frází sama s nadsázkou použiju, abych si z ní (spíš sama pro sebe) udělala vtip.
když člověk něco doopravdy chce, ten prostor, ten čas, si udělá. myslím si, že cokoliv děláme, je otázkou vlastních priorit. a tak než abych používala výmluvy typu nemám na to čas, rovnou zmíním, co mám v plánu, co raději upřednostním, čeho se pro něco jiného vzdám. svůj život si komponujeme sami, sami si můžeme vybrat, jakým způsobem budeme jednotlivé okamžiky dne trávit. některé věci změnit, abychom začli dělat něco jiného (o čem jen mluvíme, ale dodnes jsme pro to nic neudělali,) může ztížit prostý zvyk, zajetá rutina, to, jak máme věci nastavené a sami pro sebe (ne)organizované. takže nemám na to čas je velmi často pouhou výmluvou. na druhou stranu, den má přeci jen 24 hodin a nejsme supermani, abychom stíhali tisíc věcí, přestože to opravdu chceme. v dnešní době je právě toto příčinou stresu a pocitu vlastní nedostatečnosti. podvědomě jsme sváděni k tomu, abychom zvládali úplně všechno a byli úspěšní. není to zdravé. proto bych se vrátila k určení si vlastních priorit a vybrala si z toho nekonečného seznamu jen pár stěžejních, pro které jsme ochotni se ostatního vzdát, anebo to omezit a žít tím, co nás baví a doopravdy chceme. spěch a stres není cesta ke štěstí, takže "něco stíhat" samo o sobě zní, jako bychom věci dělali pod tlakem, nikoli z radosti. k ničemu dobrému to není. občas mám nutkání si myslet, že sobota strávená doma s knihou je totálně zabitá a zbytečná, mohla jsem dělat kolik jiných věcí. ale proč si vyčítat to, na co mám intuitivně nejvíc náladu? a naopak: pokud něco chci doopravdy dělat, proč hledat sama u sebe výmluvy? jsem líná, nemám s kým jít, stojí to moc peněz ... really?!
priority. co vlastně chci?
Okomentovat