s mým bloggerským počínáním se to má tak. v závislosti na aktuálním životním období, fázi měsíčního cyklu a momentální inspiraci buď píšu, nebo ne. toto píšu, nebo ne se střídá, někdy napíšu 6 článků za týden, někdy nenapíšu 6 týdnů nebo i měsíců, nic.tento blog mám už čtvrtým rokem. děje se tak nevysvětlitelnou shodou záhad, které nevysvětlím. všechny moje minulé blogy (a bylo jich za těch co já vím, 13 let? hodně) vydržely rok, maximálně dva. a pak skončily ve virtuálním odpadišti smazané, kvůli zapomenutému heslu nesmazatelné, anebo prostě jen tak opuštěné. i přes různě dlouhé časové prodlevy mezi články a měnícím se feelingem k tomu, jaký konkrétní koncept by měl můj blog mít, vytrvávám, nestěhuju se, nemažu. spíš čas od času poupravuju a dělám si jasno, kam by ten můj blog měl směřovat, čím chci, aby byl.
ačkoliv mám v tuto chvíli nutkavou potřebu přetvrořit ho opět v něco maličko jiného, pokouším se i tak dál setrvat a promýšlím, jak by mohla představa nového konceptu přirozeně splynout s tím, co už tady je. a tak než abych zakládala něco nového a namlouvala si, že budu mít blogy dva, (tohle u mě nikdy nefungovalo) možná prostě jen přirozeně a nenápadně udělám další nepatrný krok.
cítím, že ke svému životu pořebuju přírodu čím dál víc. potřebuju se jí obklopit, potřebuju jí vnímat, poznávat, potřebuju se k ní chovat ohleduplně, jak nejlépe umím. zajímají mě zvířata, zajímají mě rostliny, byliny, všeljaké výživné potraviny, dokonce i nerosty, minerály, to, jak vše na Zemi i ve vesmíru funguje, prostě cokoliv, co s přírodou souvisí. nikdy jsem si neužívala sluneční energie nebo pobytu ve vodě tolik, jako teď.
lidé na přírodu zapomněli. zapomněli na to, že jsou jí součástí, že Země je jejich matkou, živitelkou, domovem. nechci teď myslet na to, jak velice si tento domov ničíme, ale před touhle skutečností nelze zavírat oči. je to pohodlné, ignorovat, co nedobrého se děje, ale já to neumím. to, že se o tyto věci introvertně zajímám, je sice fajn, ale vědomosti by se měly předávat a sdílet. vymoženost moderní doby zvaná internet nám toto značně zjednodušuje. a proto bych tenhle blog mohla využít ku prospěchu věci právě takhle. psát o tom, co mě baví, zajímá a co je důležité pro nás pro všechny.
nicméně bývalá témata zachovám. chci inspirovat, ale nechci mít ze svého blogu jeden velký odkaz, recenzi nebo reklamu. pořád by zde měly dominovat moje vlastní názory, pocity a moje osobnost.
Okomentovat