finský podivno

   od týhle knihy jsem neměla velký očekávání. myslela jsem že zapadne do nějakýho slabšího průměru a prvních několik stran tomu i nasvědčovalo, ale pak se příběh strmě rozjel a já jsem se společně s ním nedokázala zastavit a četla jsem v každý volný chvíli, jenom abych věděla, co bude dál a hlavně jak to skončí. dlouho jsem nečetla nic podobně napínavýho a téma mě taky zaujalo. ani ne tak kvůli fiktivnímu sociálnímu uspořádání mužů a žen ve finský společnosti, kdy ženy, dělící se ještě na druhy podle vzhledu nebo vlastností, jsou mužům absolutně podřízený, v podstatě jsou vychovávaný k tomu, aby se s nima pak jednalo jako se zvířatama nebo otrokama a muži mohli všechno, ale vedle toho státem potlačovaný druhy závislostí a nezdravostí jako je alkohol, tabák, cukr ale i kapsaicin, což je látka v chilli, díky který papriky pálí. tajně se obchodovalo místo s drogama s chilli na různý způsoby: prášek, sušená drť nebo čerstvý papričky. trochu bizár, ale nakonec dodbrej nápad.
   v posledních letech jsem měla možnost se s chilli důvěrně seznámit. můj boyfie byl velkej žrout chilli, kapal si omáčky do každýho jídla a sám si pak začal papriky pěstovat. poznala jsem různý odrůdy paprik různejch tvarů, barev, vůní a chutí a taky stupně pálivosti. neni paprika jako paprika. jedna jazyk jen tak polechtá, druhá řeže jako ostrej nůž a slzy tečou proudem. všechno je to o zvyku a tolerance na pálivost se dá docela rychle vypěstovat, takže po nějaký době jsem přidávala do jídel chilli v takový míře, kterou by normální smrtelník s chilli neseznámen asi nezvládl. chilli mám ráda, v určitý míře je tělu prospěšný, pomáhá "zažehnout trávící oheň", má zahřívací vlastnosti, podporuje prokrvení.
   zasadit pálivost chilli do příběhu jako formu závislosti je zajímavá myšlenka, líbilo se mi, jak byly popsány euforický stavy, kde si autorka vzala inspiraci z transpersonálních zážitků šamanů. i tohle je téma, který je mi blízký. dlouhý roky se zajímám o psychologii a v posledních letech i právě o transpersronální, na což navazuju jógou.

   finská autorka spadající svejma knihama pod takzvaný severský podivno mě překvapila, knihu myslím si zpracovala výborně. chystám se číst i další "podivný" tituly anebo vůbec knihy od severskejch autorů - tedy cokoliv kromě thrillerů, vraždy a detektivky mě fakt neberou (ačkoliv v Jádru Slunce se o vraždě taky mluví, ale není to asi úplně stěžejním tématem knihy) což je ale docela těžký, když právě severský země jsou na detektivky specialisti. ale něco se najde. od autorky Johanny Sinisalo, která napsala Jádro Slunce, mám v "chystám se číst" ještě Ne před sluncem západ, což nevím, jestli někde seženu - obecně mám totiž nechtěnou oblibu v tom vyhledávat knihy, který nejsou nikde k sehnání. mám takových už docela dlouhej seznam.