skončil únor

   když se pokouším vzpomenout si, co se dělo před rokem touhle dobou, anebo ten rok předtím, anebo kterejkoliv jinej rok mezi lednem a dubnem, na nic moc si nevzpomenu. těmhle chladnejm měsícům na pomezí zimy a pomalu se probouzející přírody jsem nikdy nevěnovala sebemenší pozornost. člověk si těmi chladnými měsíci nějak projde a upíná myšlenky k blížícímu se jaru a těší se jen na to, co BUDE. škoda.

   skončil únor. před dvěma týdny přestalo mrznout a sněhový i ledový pokrývky působením slunečních paprsků, který se po dlouhý době protlačily zkrz tmavou šeď oblohy, začaly roztávat. objevily se mokrý, dost zmoženě vzhlížející traviny žlutohnědejch odstínů. po chodnících jsem se přestala klouzat jak po zamrzlým rybníku a začala čvachtavě obalovat boty blátem. dny se jeden za druhým prodlužujou, kdykoliv nasedám v 17:05 do auta a odjíždím z práce, oranžový slunce je vždy o něco výš nad horizontem. silná vichřice nám zametla před domem, porazila pár slabých břízek a vyděsila Biuti. Nelson začal shazovat svůj winter coat, ze kterýho si během pár měsíců udělal na břiše dready. ke vší radosti kočičí je zimní zahrada opět průchozí, avšak pouze do tý doby, než se semínka zasazenejch bylinek, „bylinek“ a chilli paprik začnou šplhat k výšinám.
   předešlej víkend jsem si letos poprvý vyšla do lesa. dotáhla jsem domů kapsy plný šišek pro dekorativní účel a byť jsem počítala i s čerstvou vůní lesa v plicích, přece jen, stromy stále ještě odpočívaj,takže na pylový aroma a vůni podhoubí si budu muset ještě chvilku počkat.