ze zkušenosti vím, že poslouchat své neutišené emoční pohnutky se nevyplácí. protože emoce jsou silnější než racionální uvažování, můžou nadělat v životě člověka pořádnou spoušť. s odstupem času se pak dívám, jak jsem byla naivní a jak trapně jsem se chovala a nakonec cítím velkou úlevu, že se mi nedostávalo, čeho srdce žádalo a rozum mi marně rozmlouval, tudíž vše dopadlo dobře. proč je to tak těžké, odložit momentální city stranou a ignorovat tu bouři uvnitř mě, potlačit z očí valící se slzy velikosti hrášku, nevnímat žalem sevřený žaludek?

   vánoční čas se neúprosně blíží. lidé začínají být otrávení a na předvánoční čas se vůbec netěší. může za to nákupní hysterie a všechen ten stres okolo, který kouzlo Vánoc definitivně rozbíjí. kam zmizelo to hezké, pro což byly Vánoce původně určeny? radost, harmonie, klid a láska - kam se poděly tyto hodnoty?
   z Vánoc se stal byznys a komerční záležitost a je to škoda. není se čemu divit, že se lidem Vánoce znelíbily, když jim je média připomínají už od října neustálým nátlakem k nakupování dárků. dárky, dárky, dárky. materialismus a nic jiného. mají být Vánoce o tom dostat dárek a vzápětí ho jít vyměnit, protože se mi vlastně vůbec nehodí? mají být o tom utratit hromady peněz, aby si o nás druzí nedejbože nemysleli, že je nemáme dostatečně rádi?

   je mi moc líto, že se vůbec kdo na Vánoce právě tímto trápí. všechno je ale jenom o tom, jak se k tomu rozhodneme přistoupit. veškerá nálada s Vánoci spojená je jen v našich myslích. je na nás, jestli začneme úzkosltivě shánět dárky proto, že musíme, anebo někomu koupíme dárek proto, že si myslíme, že by mu udělal radost. je v tom velký rozdíl.
   v naší rodině bohužel vládne zmiňovaná vánoční averze. babička hudruje, že to jsou všechno vyhozené peníze za zbytečnosti, mamka zase vzdychá, že je všechno tak drahé a že na to nemá, aby každému koupila tolik, kolik by si přála a přesto utratí jmění a akorát jí to štve. všichni si musíme nadiktovat, co si k Vánocům přejeme, každý řekne že nechce nic, přičemž ke konci večera se pod stromečkem válí docela slušné hromady roztrhaného balícího papíru. když se na to všechno podívám s nadhledem, ráda se nad tím pousměju, přece jen, i toto všechno je určitá rodinná tradice. všechny ty řeči a stížnosti kolem k tomu všemu patří. přesto si ale představuju, jak jednou budou probíhat Vánoce v mé vlatsní rodině.
   posnídáme domácí vánočku s máslem a kakaem. celý byt naplní vůně jehličnanu společnými silami ozdobeného, oloupaných mandarinek a vánočního cukroví. v televizi poběží od rána do večera pohádky a moje děti budou poskládané na gauči a budou je sledovat. po bytě budou hořet svíčky, které zajistí ještě příjemnější atmosféru. kočičky budou polehávat někde kolem. odpoledne budeme chodit ven na procházky do (snad) zasněžené přírody. na Štědrý večer prostřu stůl do vánočních barev, dám si záležet, aby bylo vidět, že je prostřeno opravdu svátečně a zapálím čtvrtou svíčku na adventním věnci. a pak si s dětmi zahrajeme hru na Ježíška, stejně, jako ji s námi hráli naši rodiče. protože kouzlo vánočních dárků je dle mého názoru spojeno především s dětskou nevinností a nezištnou radostí.

   nevěřila jsem, že takovou ásanu někdy zvládnu, ale stalo se. Megda nás úplně nenápadně navedla k tomu, jak ji provést: vůbec o ničem nepřemýšlet, netvořit si žádné doměnky a prostě si dát jógamatku ke zdi, jít do psa hlavou dolu, složit ruce, lokty a hlavu na zem, zvednout postupně jednu nohu a pak se vyšvihnout tou druhou ... úplně jednoduché, každý to zvládne!
   věděla jsem, že to není nic pro mě. i po roce jsem vlatně stále začátečník, nemám takovou fyzičku a vůbec žádné svaly. ale tedy dobře - o ničem nepřemýšlet a jít to udělat. zvedla jsem tedy nohu do vzduchu, druhou se párkrát pokusila odrazit a narovnat nohy ve vzduchu nahoře a během okamžiku se to doopravdy povedlo. váha těla mě tlačila do temene hlavy, trup se mi hroutil v důsledku své váhy a váhy nohou nad ním. zkusila jsme zapojit své slabé svalstvo v ramenou a rukách, aby tělo podpíraly místo hlavy, něco málo udržet zvládly, ale pevnost středu těla jsem najít nedokázala. nebylo to příjemný, ale byla jsem nadšená! vydržela jsem v pozici asi půl minuty a nechtělo se mi vůbec vracet zpátky ze strachu, že se mi toto podařilo poprvé a naposled. nakonec jsem dolů stejně jít musela a hned jsem to šla zkusit znova. už jsem neměla sílu. ale nevzdávám to a brzy to zkusím zas.

   je to už rok, kdy jsem poprvé zašla na lekci jógy. během toho roku jsem se praxi nevěnovala tolik, jak bych si představovala, víc jsem se o jógový témata zajímala četbou webů a literatury, dohromady jsem se toho ale naučila opravdu hodně. poznala jsem mnoho doposud neobjevenýho ze sama sebe, zkoumala jsem se z úhlů, o kterých jsem neměla tušení, že jsou. poznávání sebe sama je takovou celoživotní skládačkou obsahující nekonečně mnoho dílků - vždycky je co objevovat. a vždycky je na čem zapracovat.
   jóga mě naučila mnoha moudrostem, přiblížila mě k přírodě, k lidský přirozenosti a jedinečnosti. naučila mě přistupovat sama k sobě s větší jemností a láskou. ukázala mi směr, kterým se člověk může vydat, aby našel, co hledá.
   zkusila jsem vystřídat několik jógovejch studií i lektorů a zjistila jsem, že velkou roli hrají jak sympatie, tak i přístup a ne vždy se oba tyto aspekty sejdou v jednom člověku. tudíž jsem si musela přiznat, že ta, která je pro mě velkou jogínskou osobností, mi bohužel jednoduše nevyhovuje směrem, kterým se v józe ubírá a jak jógu dál předává. dělá to skvěle a věřím, že mnozí ostatní by neměnili, ale já jsem se rozhodla pokračovat jinde, jinak. ráda odcházím z hodiny jógy příjemně klidná, s úsměvem na rtech a láskou k celýmu světu. svejch stínů jsem si vědoma a už jsem se jimi v životě hodně natrápila. utápět se neustále v přemítání o temných koutech mé osobnosti mi nedělá dlouhodobě dobře, jsem pro sjednání nápravy formou pozitivna a lásky.
   prostudovala jsem teorii čaker, ajurvédu a momentálně jsem došla k meridiánům, psychosomatice a aromaterapii, čeká mě kurz, kde se tématicky dotkneme i marma terapie a od novýho roku zkusím i meditace s šamanskými bubny.
   jak jsem tý praxi první rok moc nedala a během léta jsem z toho úplně vypadla, už jsem navazovala jen velmi pomalu a musím říct, že to moje tělo rozhodně pocítilo. zatuhlost těla, bolest zad, hlavy, úbytek energie a celkově horší pocit z bytí ve vlastním těle. moje neoblíbená meditační otázka: uvědomte si jaké to je právě teď být v tomto těle. strašně ráda bych si jednoho dne odpověděla kladně. což je spojeno s mým jógovým cílem a záměrem. jde mi o další sebepoznávání, ale i o sebekultivaci, vnitřní i vnější, o to, abych si jednou mohla říct, že se cítím příjemně ve vlastním těle, že ho mám ráda, že mám ráda sebe a svůj úžasnej život, a tuhle radost a spokojenost mohla sdílet s ostatníma.