2017/03/08

hurá jaro

   spousta světla a hřejivý sluneční paprsky prostupující tyhle dny. jemně hladí mou mysl i tělo a dobíjí mě, mrazy a tmou znavenou, násilím si vnucující optimismus a dobrou náladu. což už není více třeba. úsměv se mi na tvář plíží zcela spontánně, když si uvědomím, že jsem zimu přečkala, že je definitivně u konce. cítím upřímnou radost a chuť si nedočkavě oblíct lehkou jarní bundu, zpívat si a poskakovat.

   březen je můj měsíc. měsíc zrodu, probuzení, růstu, síly a nový energie. počátek novýho ročního cyklu. miluju pocit novejch začátků nebo změn. nikdy nic nezůstane neměnný úplně, všechno se vyvíjí plynutím života. ale opepřit to sem tam něčím radikálně novým nutně potřebuju.

    novej šatník. ideálně vlastnoručně ušitej na novým šicím stroji, kterej ještě ani nevim jak se používá. nově se rozbíhající osmidílnej kurz čakra jógy. jin jóga a yinyasa střídá jemnou jógu pro začátečníky. chuť vrhnout se na malbu akvarelem, strhnout s sebou kámošku a ještě ji poslat na kurz vyšívání, aby se nenudila. absence masa v jídelníčku - pro odlehčení. vlnitý, žehličkou spálený vlasy, který je na čase přestat trestat za svou přirozenost. náramek z citrínu, kterej mý introverzi přičaruje schopnost umět se konečně vyjádřit a povzbudí mou mysl do euforickejch či pohodovejch stavů. no pills needed. snad jen gingko na věčně ledový ruce a nohy.

2017/03/02

skončil únor

   když se pokouším vzpomenout si, co se dělo před rokem touhle dobou, anebo ten rok předtím, anebo kterejkoliv jinej rok mezi lednem a dubnem, na nic moc si nevzpomenu. těmhle chladnejm měsícům na pomezí zimy a pomalu se probouzející přírody jsem nikdy nevěnovala sebemenší pozornost. člověk si těmi chladnými měsíci nějak projde a upíná myšlenky k blížícímu se jaru a těší se jen na to, co BUDE. škoda.
   skončil únor. před dvěma týdny přestalo mrznout a sněhový i ledový pokrývky působením slunečních paprsků, který se po dlouhý době protlačily zkrz tmavou šeď oblohy, začaly roztávat. objevily se mokrý, dost zmoženě vzhlížející traviny žlutohnědejch odstínů. po chodnících jsem se přestala klouzat jak po zamrzlým rybníku a začala čvachtavě obalovat boty blátem. dny se jeden za druhým prodlužujou, kdykoliv nasedám v 17:05 do auta a odjíždím z práce, oranžový slunce je vždy o něco výš nad horizontem. silná vichřice nám zametla před domem, porazila pár slabých břízek a vyděsila Biuti. Nelson začal shazovat svůj winter coat, ze kterýho si během pár měsíců udělal na břiše dready. ke vší radosti kočičí je zimní zahrada opět průchozí, avšak pouze do tý doby, než se semínka zasazenejch bylinek, „bylinek“ a chilli paprik začnou šplhat k výšinám.
   předešlej víkend jsem si letos poprvý vyšla do lesa. dotáhla jsem domů kapsy plný šišek pro dekorativní účel a byť jsem počítala i s čerstvou vůní lesa v plicích, přece jen, stromy stále ještě odpočívaj,takže na pylový aroma a vůni podhoubí si budu muset ještě chvilku počkat.
ela dani © . Design by FCD.